 23.08.2012 6 1584(7) 0 |
V zahradě kaštan roste
kmenoví statně vysoký
vypínající k nebesům
natahuje své větve
jako paže k bohům
Listovím vítr vane
směle se klenbě vzpírá
v bělobě oblak klame
jeho barva hnědavá
V tichosti a míru stojí
stíny na zem vrhá
vlastním statným tělem
k odpočinku volá
Přijď a poseď u nás
kmenoví statně vysoký
vypínající k nebesům
natahuje své větve
jako paže k bohům
Listovím vítr vane
směle se klenbě vzpírá
v bělobě oblak klame
jeho barva hnědavá
V tichosti a míru stojí
stíny na zem vrhá
vlastním statným tělem
k odpočinku volá
Přijď a poseď u nás
Ze sbírky: Na louce zelene
23.08.2012 - 23:36Jojo tohle je pěkné dílo. Přímo mě to vtáhlo do té zahrádky oplocené starým plotem lavička na,které sedím a jen čumím "do blba", do kaštanu atd. prostě paráda tahle se mi fakt líbí a na pár sekund pročistila hlavu :)
23.08.2012 - 00:19Lusy: Lusy píšu ve stylu své rozpoloženosti... tudíž styl se mění podle nálad a myšlenek... A děkuji :)
23.08.2012 - 00:08Líbí se mi ta atmosféra. Myslím, že to přesně vystihuje to zákoutí, tu přírodní scenérii.
23.08.2012 - 00:06Devils_PIMP
Nahodou tohle je dobre dilo
23.08.2012 - 00:05Kakuzu dílo je moc pěkné, ale změnil si se ve no stylu to bych neřekla nepasuje mi to k tobě časem si ale zvyknu..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poseď : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Malovat nenormálně ...
Předchozí dílo autora : Znamení
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Jiskřička [18], jana.roz@seznam.cz [17], Kirsty [17], něco končí [14], Conely [9], cavansit [8], Andrea [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
