pojď ke mě, ty plochodrážnice
![]() ![]() ![]() ![]() |
Náklonnost
k nakloněné plošině
vítězí.
Mám jí dost,
je plochá
Na louce,
u rybníka,
i na mezi.
Ale jsme si naklonění,
tudíž plocha k ploše sedá.
Je jako amour v českém znění
Je jako hádka při souznění,
chvílemi bílá, chvíli šedá
ale černá nikdy není
k nakloněné plošině
vítězí.
Mám jí dost,
je plochá
Na louce,
u rybníka,
i na mezi.
Ale jsme si naklonění,
tudíž plocha k ploše sedá.
Je jako amour v českém znění
Je jako hádka při souznění,
chvílemi bílá, chvíli šedá
ale černá nikdy není

Super nápad a skvělý důkaz toho, že básnit se dá o všem možném. Ovšem to, že si v básni někdy přečtu o nakloněné plošině, to jsem opravdu nečekal :-)

ano, ta se mi libi... a dokonce je gramaticky korektni...
/az na tu anotaci/ ;))
sikula...
/az na tu anotaci/ ;))
sikula...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pravá tvář nechtěných sympatií : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Chladná jako ocel
Předchozí dílo autora : V domě tvojí samoty