přidáno 15.07.2012
hodnoceno 3
čteno 1194(11)
posláno 0
Kam si se ztratil
Můj neviditelný příteli
denně se mnou mluvíš
vídáváš mojí tvář
vnímáš mě
po celý ten čas

po ránu když vstávám
i večer
kdy vlasy rozprostírám na polštář
počkáš až usneš
pak jdeš rovněž spát

Tak, kam si se ztratil
identito neznámá
pomíjívá
příteli, jemuž se můžu vyplakat
...
S brekem
jsem tě našla
lásko jediná
na zemi
na střepy rozbitá

Zpovídala jsem se ti nadarmo
tři roky snad
nezbývá mi teda nic víc
než koupit nové zrcadlo
a nový zlatý rám
přidáno 15.07.2012 - 15:17
Název pěkný, obsah taky no jde ti to dobře ;)
přidáno 15.07.2012 - 13:25
mám z té básně nějaký divný pocit,a nejde to ani popsat
přidáno 15.07.2012 - 12:32
Konec je hezký, jen bych asi dala jiný název :) v podstatě jsem to četla kvůli tomu, že jsem byla zvědavá na báseň o foťáku, která je vlastně o lidech.. jinak bych to neotevřela :) můj názor :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zrcadlová paní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Třešňově zamilovaní vandráci
Předchozí dílo autora : BÍLÁ A LILA

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming