Žabomyší válka

Kam ten svět spěje?
Kam ďábel nás láká?
To nešlo vzít zpět,
vznikla tahle žabomyší válka.

Tys řekl svůj názor,
já řekla svůj.
Mé slovo pravdivé,
to tvé však jen hnůj.

Urážka na cti,
to krví mi splatíš!
Já ale smála se ti,
nevěda, že praštíš.

Chvíli byl mír
a chvíli válka.
To ticho zhoubné však
k pomstě zlé láká.

Vytvořils armádu
svých prázdných slov;
ta měla nadvládu -
pevná jak kov.

Blbnul jsi okolí,
až sám jsi věřil,
že nikdo tě neskolí,
že můj boj už skončil.

Chtěla jsem odstoupit;
remíza žádná.
Nechal ses zahanbit,
ta snaha marná.

Ale ty bojuješ dál a dál,
zbraně jsi použil všechny.
Zůstáváš ale víc a víc sám,
společnost ti dělají běhny.

Nech toho, nenič mě,
tím ani sebe.
Zůstala jedna jen,
co věří v tebe!

Pomoz mi ukončit tu nesmyslnou válku.
Nevidíš reálného světa nekonečnou dálku?
Ty mlčíš, nemluvíš, stojíš tam dál,
jsi přece žabomyší král!