|
ozvěna
|
Prchavé ráno propité naděje
ozvěny z ticha se noří
proč ve vzpomínce hoří
smutek když čaruje
nedá ti spát a křičí
že vše se taky zničí
rozlité smutky ta svítání
v lavině hříchu se nebrání
nemá šanci vykřiknout
nemá šanci se nadechnout
mlčí jako stěna
v tobě se rozlehla ozvěna.....
ozvěny z ticha se noří
proč ve vzpomínce hoří
smutek když čaruje
nedá ti spát a křičí
že vše se taky zničí
rozlité smutky ta svítání
v lavině hříchu se nebrání
nemá šanci vykřiknout
nemá šanci se nadechnout
mlčí jako stěna
v tobě se rozlehla ozvěna.....
25.06.2012 22:29
Hm..přiznám se, že k tvým básním už nevím , co psát za komentář..jako by byly všechny stejné...melancholické ...posmutnělé :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.