|
ozvěna
 25.06.2012 1 989(6) 0 |
Prchavé ráno propité naděje
ozvěny z ticha se noří
proč ve vzpomínce hoří
smutek když čaruje
nedá ti spát a křičí
že vše se taky zničí
rozlité smutky ta svítání
v lavině hříchu se nebrání
nemá šanci vykřiknout
nemá šanci se nadechnout
mlčí jako stěna
v tobě se rozlehla ozvěna.....
ozvěny z ticha se noří
proč ve vzpomínce hoří
smutek když čaruje
nedá ti spát a křičí
že vše se taky zničí
rozlité smutky ta svítání
v lavině hříchu se nebrání
nemá šanci vykřiknout
nemá šanci se nadechnout
mlčí jako stěna
v tobě se rozlehla ozvěna.....
25.06.2012 - 22:29Hm..přiznám se, že k tvým básním už nevím , co psát za komentář..jako by byly všechny stejné...melancholické ...posmutnělé :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V tobě se rozlehla ozvěna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : z myšlenek zbyl jenom rým
Předchozí dílo autora : Poslední naděje
