 18.06.2012 5 1001(13) 0 |
Kdepak je pravda?
Zacinká zvonek pod sněhem
a něco nám s lednem neodtálo:
Oheň je báseň našich očí,
báseň je stromem na úbočí,
a písmem a slovem v chladné rose
kdo básní, mívá nohy bosé.
Hledal jsem chvíli naději,
v mlází a černých ostružinách.
Našel a zkusil nasbírat,
dokud tam byla vidět,
ale
zatím i ptáče v hnízdě mlčí,
dosud je tiše moje tělo
Lesem se mlžný opar dere
a srdce mi mrazem oněmělo
Zacinká zvonek pod sněhem
a něco nám s lednem neodtálo:
Oheň je báseň našich očí,
báseň je stromem na úbočí,
a písmem a slovem v chladné rose
kdo básní, mívá nohy bosé.
Hledal jsem chvíli naději,
v mlází a černých ostružinách.
Našel a zkusil nasbírat,
dokud tam byla vidět,
ale
zatím i ptáče v hnízdě mlčí,
dosud je tiše moje tělo
Lesem se mlžný opar dere
a srdce mi mrazem oněmělo
18.06.2012 - 23:41Štilere tu tvojí melancholii prostě miluju, tuhle básničku jsem si přečetla nahlas, ta prostě je(-:
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Hledání : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : (jedno přání)
Předchozí dílo autora : Když už se stmívá ve tvé duši
