 06.06.2012 4 1113(12) 0 |
Černý bodák nad mou hrudí,
jeho ocel příliš studí
a visí jen na struně,
jež zapřáhnuta za koně,
čeká na své jezdce…
Žádná zbraň ni vědění
nezastaví to spřežení.
Jen můj zrak sleduje tu strunu (a říká)
Jak dlouho, Pane, já ještě budu?
A on ve své milosti mlčí…
jeho ocel příliš studí
a visí jen na struně,
jež zapřáhnuta za koně,
čeká na své jezdce…
Žádná zbraň ni vědění
nezastaví to spřežení.
Jen můj zrak sleduje tu strunu (a říká)
Jak dlouho, Pane, já ještě budu?
A on ve své milosti mlčí…
06.06.2012 - 23:38Devils_PIMP
16 - a melodii drzi lepe nez nekteri mnohemmstarsi - borkovina
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Struna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Úděl stvořitele
Předchozí dílo autora : Ponurá hodina
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
