Před mnoha lety...
přidáno 14.04.2012
hodnoceno 5
čteno 1149(12)
posláno 0
Prolog

Rok 1934






Stromy v rozlehlé zahradě ohýbaly košaté koruny pod náporem větru, který se zdvihl kolem jedenácté hodiny večerní. Spustil se liják a nelítostně bičoval květinové záhony. Voda se proudem valila po pískem vysypaných cestičkách a hloubila si v nich pro rychlejší cestu stružky.

Velké kapky už naplnily i kamennou fontánu s rustikální soškou venkovské dívky se džbánkem. Přepadová nádržka nestačila odvádět rychle přibývající vodu a přetékala přes okraje.

Zablesklo se a téměř okamžitě následoval hrom. Bouře byla skutečně velice blízko. Další blesky křižovaly oblohu ve stále kratších intervalech a každý z nich ozářil na okamžik celou zahradu i honosnou, dvoupatrovou vilu, celičkou obrostlou popínavým břečťanem.

Na jedné ze zahradních laviček, téměř ukrytých v houští jasmínových keřů poblíž fontány, zhrouceně seděla mladá žena. Nevnímala promočené šaty, ani studený vítr. Apaticky hleděla směrem k domu, obě ruce volně položené v klíně. Po bledé tváři jí stékaly proudem slzy a mísily se s dešťovými kapkami. Voda se řinula i z dívčiných dlouhých světlých vlasů a ona sama se monotónně kývala dopředu a dozadu.

Náhle se k ní mezi dvěma údery hromu donesl od domu zoufalý ženský výkřik. Ukrývalo se v něm tolik bolesti a zoufalství, že se sedící dívce sevřelo srdce zlou předtuchou. Bezděčným pohybem přiložila ruku k hrdlu, jako by se jí najednou špatně dýchalo. Další výkřik byl snad ještě děsivější a pronikavější.

Mladá žena sklonila hlavu ke kolenům a přitiskla dlaně na uši. Dlouho tak setrvala, nehybná, jako ta socha na fontáně. Když se konečně znovu napřímila a zaposlouchala, kromě neustávajícího hřmění a stromů, sténajících v poryvech větru, už neslyšela nic.


***


Uvnitř vily si šedovlasý muž v brýlích s kostěnými obroučkami stáhl gumové rukavice.
„Je po všem," prohodil unaveným hlasem. Než vyšel z pokoje, oslovil mladého muže, stojícího trochu stranou: „Dalo se to čekat. Udělej, co je třeba."


***


Uplynula další půlhodina. Bouře pomalu doznívala, déšť ale nepolevoval a růže na záhoně poblíž přetékající fontány byly pocuchané od silného větru.

Světlovlasá žena už neplakala. I když se její štíhlé tělo chvělo zimou, zdálo se, že nepohodlí nevnímá. Nehleděla již k domu, skláněla hlavu k sepjatým dlaním a byla natolik pohroužena do svých myšlenek, že když tmu rozčísla světla reflektorů a kdesi před domem utichl zvuk motoru, vůbec nereagovala.

Neviděla proto, jak z auta vystoupil mladý muž, letmým pohledem přelétl potemnělý dům a potom rychle, aby příliš nepromokl, vyběhl po širokém schodišti ke vchodovým dveřím. Vytáhl klíče a pak překvapeně zakroutil hlavou, když zjistil, že je odemčeno. Na okamžik zaváhal, ale potom vstoupil dovnitř.

Déšť pomalu ustával.





***

přidáno 28.12.2015 - 15:07
Souhlasím s Am*, že už sám prolog je skvělou pozvánkou k dalšímu čtení! Umíš vyvolat vskutku tajuplnou atmosféru...:-)
přidáno 04.01.2015 - 15:41
Mayfair: máš pravdu, není nijak hlubokomyslné, na druhou stranu se čte velmi dobře a pohodově.. a do děje vtáhnout rozhodně umíš :))

s tím filipem.. myslela jsem si, že tam bude někde menší chybka.. ale jak říkám.. kdo by se neztratil v té hromadě písmenek.. jsem ráda, že jsem ti pomohla odhalit pár detailů.. svět by se ale bez toho taky nezbořil :))
přidáno 04.01.2015 - 14:59
Amelie M.: Byl to Filip... trochu jsem poopravila kapitolu 35, kde byl opět trochu kiks. Vrátil se nečekaně ze služební cesty, Evelína si ho vůbec nevšimla. A on... skončil, jak skončil. Prakticky jí před nosem.
TBD není nijak hlubokomyslné dílo, je to jen takové prázdninové čtení na ukrácení dlouhé chvíle. Pokud ten účel splnilo, jsem nadmíru spokojená. Měj se krásně a ještě jednou děkuji za Tvůj čas :-)
přidáno 04.01.2015 - 13:05
vracím se sem po přečtení celého románu, abych ho mohla doporučit všem, koho zaujme prolog tak, jako mě.. :)

čtěte dál, je to parádní a napětí se bude jen a jen zvyšovat!
____________

"Neviděla proto, jak z auta vystoupil mladý muž, letmým pohledem přelétl potemnělý dům a potom rychle, aby příliš nepromokl, vyběhl po širokém schodišti ke vchodovým dveřím. Vytáhl klíče a pak překvapeně zakroutil hlavou, když zjistil, že je odemčeno. Na okamžik zaváhal, ale potom vstoupil dovnitř. " .. kdo byl ten muž? to přeci nemohl být filip.. dle dalšího vyprávění.. a nikdo další mě nenapadá :))
přidáno 02.01.2015 - 21:59
hmm.. ty umíš naladit.. kouknu na další kapitolu.. toto mě velmi zaujalo :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tajemství babiččina domu - Prolog : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Tajemství babiččina domu - 01. kapitola
Předchozí dílo autora : Andělé ve sněhu

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku