drafty ...

Nepozveš, nepřijdeš, nebo tak
pak smutnou báseň napíšeš
a mou náladu zastře mrak

. . .

ne nemocné
(ne moc) mocné srdce
omoč mocnými slzami

. . .

Safírově modře září,
průvodce tvůj odvážný,
co provede tě tam branou,
kde, hle pohlédni v tvář tváří!

Jsi-li připraven ,
pak vyslov to jméno,
které může smazat
tvou pozemskou minulost
a tvým starým svazkům,
jedním švihem mečem
řekne dost!

Uvěř hlasu, který praví
já ovládám větry bouří,
led a sníh mi náleží,
kdo naslouchá ševelení
místo v listí, v jehličí,
ten taky dech můj uslyší

. . .

Nejkrutější ze všech lpění,
je lpění na bolesti a utrpění

Na vzpomínce,
že tu cosi kdysi bylo
možná jen smyšlené
v hlavě dílo

Z nicoty to vzešlo,
v nic se vrátí,
vzpomínky se stejně
jako lidská těla ztratí