|
|
Pyšná krása vodních květů
v nekončícím baletu
přimíchání různých světů
v umělcovu paletu
kapky rosy z tvojich vlasů
perly bílé v pokladu
zamotaným klubkem časů
slzy tvé si rozkradu
dnes smutné vrásky z kůry stromů
ozdobou tvého pomníku
nezbylo žádné cesty domů
proč náhle mlčíš, básníku?
v nekončícím baletu
přimíchání různých světů
v umělcovu paletu
kapky rosy z tvojich vlasů
perly bílé v pokladu
zamotaným klubkem časů
slzy tvé si rozkradu
dnes smutné vrásky z kůry stromů
ozdobou tvého pomníku
nezbylo žádné cesty domů
proč náhle mlčíš, básníku?
Kradeš slzy
pyšným kráskám
tak si jimi ruce opláchni
ty poetický zloději.
Pěkné nezůstanou
ani na obraze
však pomník tvůj
kapkami rosy
označí dveře do budoucnosti.
pyšným kráskám
tak si jimi ruce opláchni
ty poetický zloději.
Pěkné nezůstanou
ani na obraze
však pomník tvůj
kapkami rosy
označí dveře do budoucnosti.
Devils_PIMP
Tak tohleje taky nádherné
D_P
Cim vice ctu tim vice se stydim za svoji tezkopadnost
Tenhle básnický svět je tak křehký co? Je to samá perla, samý balet, člověk by pak čekal alabastrový pomník a přitom i ta obyčejná kůra má cosi do sebe. A mlčící básník je rád za kůru, protože si na perly a zlatistá klubka vlasů dávno příliš zvykl.
Cvokhauz
S vlasy souhlasím - je škoda pokazit dojem z celkové básně :) Ale dílo se mi jinak moc líbí
Hm...nedávno jsem chtěla napsat báseň o kůře stromů..takže jsi mě předběhl....myslím ale , že tak krásně bych ji nenapsala :)
moc pěkná, líbí se mi... ...jenom si troufnu - z "tvojich vlasů" určitě není česky, co takhle "ze tvých vlasů" ? :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poezie z kůry stromů. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Chapadla smrti
Předchozí dílo autora : Příběh staré lípy
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

