|
To, co vám chybí po velké ztrátě: přítel.
 17.01.2012 10 1724(19) 0 |
Přehlušen zpěvem kolejnic
sní v rytmu řvoucích stínů,
jež odhalují volný pád hvězd zesnulých.
Nasycen okamžikem, přestává krást štěstiny jiných.
Tančil by, kolaps - nazval bys.
Z hrdla řine se pláč,
paže obímají chladnou konstrukci řítící se smrti a sám ochranný krunýř protíná vak života.
Teď už jen ticho.
Kde vězíš příteli? Čekám a ty spíš v samotě, snad už naplněn klidem.
sní v rytmu řvoucích stínů,
jež odhalují volný pád hvězd zesnulých.
Nasycen okamžikem, přestává krást štěstiny jiných.
Tančil by, kolaps - nazval bys.
Z hrdla řine se pláč,
paže obímají chladnou konstrukci řítící se smrti a sám ochranný krunýř protíná vak života.
Teď už jen ticho.
Kde vězíš příteli? Čekám a ty spíš v samotě, snad už naplněn klidem.
17.01.2012 - 09:36D_P
Ne - kolik jsem mel rohlíku ke snídani - jasne, že známka
17.01.2012 - 07:22D_P
1*
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nepřicházíš. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vydlabat lžící melodii úsměvu.
Předchozí dílo autora : Jaký jsem?
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
