|
To, co vám chybí po velké ztrátě: přítel.
|
Přehlušen zpěvem kolejnic
sní v rytmu řvoucích stínů,
jež odhalují volný pád hvězd zesnulých.
Nasycen okamžikem, přestává krást štěstiny jiných.
Tančil by, kolaps - nazval bys.
Z hrdla řine se pláč,
paže obímají chladnou konstrukci řítící se smrti a sám ochranný krunýř protíná vak života.
Teď už jen ticho.
Kde vězíš příteli? Čekám a ty spíš v samotě, snad už naplněn klidem.
sní v rytmu řvoucích stínů,
jež odhalují volný pád hvězd zesnulých.
Nasycen okamžikem, přestává krást štěstiny jiných.
Tančil by, kolaps - nazval bys.
Z hrdla řine se pláč,
paže obímají chladnou konstrukci řítící se smrti a sám ochranný krunýř protíná vak života.
Teď už jen ticho.
Kde vězíš příteli? Čekám a ty spíš v samotě, snad už naplněn klidem.
D_P
Ne - kolik jsem mel rohlíku ke snídani - jasne, že známka
D_P
1*
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nepřicházíš. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vydlabat lžící melodii úsměvu.
Předchozí dílo autora : Jaký jsem?

