O.F.
 28.11.2011
3
1865 (25)
0
Někde na hranici reality
češu Ti řasy
chtějíc je vytrhat
/ať si už nemůžeš nic přát/
a nejspíš i sníst
/jako špagety/
*
A taky Tě možná miluju.
/jen o tom ještě nechci vědět/

*


Ustříhnu si svět
co na dlaních Ti visí
/říkáš mu Můj/
a vezmu si ho k sobě.
Rozdrolim ho po tom svym.
/prsty, kterejma jsem před chvíli držela Tvý tváře/
A drobky Tvýho Světa budu vrstvit do výšky
protože ten můj je menší
než byl ten Tvůj..
/aby se mi tam celej vešel/

Zuj si boty a skoč!


*

Našla jsem Tvý jméno
/který jsem Ti před rokem ztratila/
a nacpu si ho do pusy.


Smím křičet, když spíš?..
 29.11.2011 11:57
pekná, krehká...
 29.11.2011 08:14
 Andy Stoned
Mě je ještě bližší..
Klidně křič. Jen o tom ještě nechci vědět.
 29.11.2011 01:15
 Yasmin
tvoje poezie je mi prostě blízká :o).

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.