|
Já rád DADA... da da...
 22.11.2011 4 710(9) 0 |
Na nebi svítí modrý slunce,
no jo, už bude noc.
Měřim k němu vzdálenost - 4 unce,
což není málo ani moc.
Skočim se vysušit k olověný řece,
voda tam krásně roste.
Děvčata se tam oblíkají (z nahoty přece!)
a kytky říkaj mi skvoste.
Je to skvělý, jak je to normální.
Jako pětinohý koně či krávy.
V hlavě mi myšlenka vyzvání,
že jen tady dosáhnu slávy.
no jo, už bude noc.
Měřim k němu vzdálenost - 4 unce,
což není málo ani moc.
Skočim se vysušit k olověný řece,
voda tam krásně roste.
Děvčata se tam oblíkají (z nahoty přece!)
a kytky říkaj mi skvoste.
Je to skvělý, jak je to normální.
Jako pětinohý koně či krávy.
V hlavě mi myšlenka vyzvání,
že jen tady dosáhnu slávy.
23.11.2011 - 18:39Pobavilo, byl by to zajímavý zájezd netušených hořkostí. Tam bys jednou obtěžkán mohl i odhodit uznání.
23.11.2011 - 15:38PrimaDen: no v poslední době mě láká dada ze všeho nejvíc, nevim jestli u toho zůstanu, ale je to momentálně něco v čem se nejvíc vyblbnu :)
22.11.2011 - 18:32Musím tleskat náčelníku.... krása, krása, krása....je to úžasné a plné tvůrčího myšlení... a musím pochválit i to, že tam není nic perverzního... tak se mi to líbí.... jemně, sladce...a hlavně bláznivě... pětinohý krávy jsou úplně normální...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tam kde dosáhnu slávy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jazzové Haiku
Předchozí dílo autora : Prstýnek
