|
...
 18.10.2011 1 829(9) 0 |
Vidím k nebi stoupat dým,
jen tuším, co mě čeká.
Snad nepodlehnu zraněním,
však budoucnost mě leká.
Mé město v záři soumraku
je stín minulé slávy.
A gestem marných rozpaků
jsou zbořené hradby.
Město je pryč s ním chlad i žár.
Přátelé, minulost, budoucnost
a všechno zač jsem bojoval.
Jen duše křičí proč?
Bolest z rány vyprchá.
Čas zahojí šrámy
Však jizvy v srdci, z duše cár
nespraví bůh žádný
jen tuším, co mě čeká.
Snad nepodlehnu zraněním,
však budoucnost mě leká.
Mé město v záři soumraku
je stín minulé slávy.
A gestem marných rozpaků
jsou zbořené hradby.
Město je pryč s ním chlad i žár.
Přátelé, minulost, budoucnost
a všechno zač jsem bojoval.
Jen duše křičí proč?
Bolest z rány vyprchá.
Čas zahojí šrámy
Však jizvy v srdci, z duše cár
nespraví bůh žádný
19.10.2011 - 20:53Moc hezký, musela jsem si ji sice přečís víckrát ale o to jde trochu vice se zamyslet.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Všechny rány nezhojí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Hon - 3. část
Předchozí dílo autora : Labyrint - 3. část
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Mitzi řekla o veronika :Neznám ji osobně, ale podle toho, co se dá vyčíst z její tvorby je to mimořádný člověk. Veroničina práce se dá rozdělit do dvou kategorií - skvělá a ještě lepší^^
