UPOZORNĚNÍ: NEPOKOUŠEJTE SE V TOMTO DÍLE SROVNÁVAT HISTORICKÉ SKUTEČNOSTI, NEBOŤ PŘEDEM PROHLAŠUJI ŽE Z HISTORICKÉHO HLEDISKA JE TO NAPROSTÝ BLÁBOL, JAK DĚJ TAK I POPIS (to já jen aby se předešlo zbytečným kritikám na toto téma )
přidáno 25.07.2011
hodnoceno 0
čteno 721(5)
posláno 0
Byla jednou jedna ochačka,která se jmenovala Pompónie.Tato ochačka si vydělávala tím, že svou živnost provozovala na Appiově cestě-cestě vedoucí do Říma.Všechny ochačky odtud byly přísně střeženy,aby neuprchly jinam a utrmácení obchodníci tak nepřišli o chvíli rozkoše na své cestě.Tato ochačka byla ale velice ctižádostivá.Toužila po jiném, lepším životě- v Římě.

http://nd04.jxs.cz/889/187/8bccc93d7f_74101420_o2.jpg

Jednou se stalo, že po Appiově cestě jel obchodník s plně naloženým vozem, který skrýval velikánské amfory rybovitého tvaru s tou nejlepší omáčkou garum jaká byla vůbec k mání.
Najednou si všiml krásné Pompónie, do které se na první pohled zamiloval. Okamžitě zastavil koně,seskočil z vozu a očarovaně k ní zavolal:
,, Ó!Pojď ke mně blíž, má sladká Venuše!"
Pompónii se tento tlustý a nuducaný obchodník pranic nelíbil,ale protože ještě nezkončila její pracovní doba, nemohla nic namítat a vykročila k němu.
K jejímu překvapení obchodník vůbec neměl zájem o obvyklé služby,které měla v nabídce. Místo toho ji začal prosit aby s ním jela do Říma a aby se stala jeho ženou!
Pompónii, jak už bylo řečeno se obchodník zdál odporný, slizký a špekatý, ale vycítila dobrou příležitost jak se dostat do města.

Problém spočíval v tom, že ochačky byly hlídány všudypřítomnými strážemi. Obchodník se ohlédl doleva, doprava a ujištěn, že nikdo nic nevidí, vzal ochačku za ruku a pomohl jí vlézt pod plachtu vozu.Ihned ji do nosu udeřil odporný zápach linoucí se z amfor.Ale její touha po Římě byla tak silná, že ve voze přesto dobrovolně zůstala. Obchodník pobídl koně, vůz se rozjel a kodrcal si to i s ochačkou k Římu.

U Capénské brány je ovšem čekalo překvapení, a to nemilé. Všude se to přímo hemžilo římskými vojáky,liktory a strážemi, kteří každý vůz, jedoucí kterýmkoliv směrem pečlivě prohlédli a zkontrolovali. Bylo to více než nutné, právě totiž vyšlo nařízení diktátora Caesara, že každá osoba,každý vůz či jiný dopravní prostředek musí být důkladně prověřen, zda se v něm nepašují zbraně zabavené kdysi Galským náčelníkům. Část těchto pokladů totiž záhadně zmizela.

Obchodník si to naštěstí včas uvědomil a bylo mu jasné, že jeho ochačka, tento nejcennější náklad, se musí někam schovat. Poručil jí tedy, nebo spíše ji poprosil,protože to co po ní vyžadoval nebylo zrovna po její vůli, ať se schová do jedné z těch rybích amfor.Do prázdné, samozřejmě. Ochačaka si tam tedy zalezla, i když jí to nebylo zrovna po chuti. Uvnitř amfory to alespoň páchlo trochu míň než ve voze, kde měl obchodník všechny amfory nezašpuntované- prý aby garum větralo.
Na nedostatek vzduchu si stěžovat nemohla, tato amfora měla v sobě díru kterou mohla nasávat čerstvý vzduch z venku, neboť nádoba byla postavena na okraji vozu.

Vůz se znovu rozjel. Amfory na kamenné cestě se natřásaly i s nebohou ochačkou, která už cítila modřiny po celém těle.Ale držela se statečně a říkala si:
,,Když se chci dostat do říma, musím pro to něco udělat!"
Takže když římská hlídka prohlížela obsah vozu, ani nepípla a potichoučku dřepěla v amfoře.

Než dorazili na trh, trvalo to velmi, velmi dlouho. Tyto prohlídky totiž velice zpomalovaly provoz, čímž způsobili naprostou dopravní zástavu na všech silnicích a cestách.Nejvíce komplikovaná dopravní situace byla právě zde.Od Capénské brány až na trh se tvořila dlohatánská kolona vozů.V této dopravní zácpě měl náš obchodník pořád co na práci: pořvávat, popohánět ty vepředu, sprostě nadávat těm vzadu,kteří do něho neurvale vráželi a tak neměl obchodník na svou Pompónii vůbec čas. Ochačka dřepěla v amfoře a nevěděla, zda už může nebo nemůže vylézt ven. Vůz se skoro vůbec neposunoval,amfory se tedy netřepaly a naše milá Pompónie z toho všeho usnula…


II

Po čtyřech hodinách se vůz s amforami konečně dokodrcal na trh.Obchodník, který pořád něměl čas na svou ochačku, vyskládal všechny amfory z vozu a začal stavět svůj stánek. Pompönie spala schoulená v amfoře a spala tak tvrdým spánkem, že ji neprobudil ani ten hrozný hluk, který jako obyčejně na trhu panoval.
Tlustý obchodník mezitím postavil celý stánek, potáhl ho plachtou a už se k němu začínali sbíhat první zákazníci.

V tom se ovšem lidé začali uctivě rozestupovat a všude kolem se ozývaly hlasy:
,,Jde Caesar! Jde sem Caesar!"
A to už si davem razilo cestu jeho početné kolegium liktorů, nesoucí na rameni fasces- hrozivý to odznak jeho moci, za nimi kráčeli čtyři statní muži nesoucí na ramenou nosítka z nihž následně vystoupil samotný Caesar. Lidé se shlukli v jediný dav provolávající mu slávu.
Jistě, našlo se pár jedinců,kterým Caesar zrovna moc nevoněj, kupříkladu náš tlustý obchodník.
,,Co se to z něj jen stalo!" honilo se mu hlavou
,, Dyť já ho znal ještě jako kluka! Bydlel v taky v tý mý Subuře, jen o dvě insuly dál než já! Společně sme tenkrát každýho voškubali k kostkách, dokaváď si pro něho nepřišla jeho nóbl máti a nevodvedla si svýho patricijskýho synáčka domu.Já ho měl tak rád, dokaváď nezískal tudle všecku moc.. je mi z něho na nic.. dyby byl zůstal tím čím byl - ať už dobrým řečníkem,kvéstorem, prétorem,konzulem jenže on je zkrátka vyjímečnej až moc!A chová se jako král a to já nerad!"

Jenže na jeho myšlenky nebyl nikdo zvědavý. Caesar si to zamířil rovnou k jeho stánku!
Chvíli si se zájmem prohlížel zboží a mumll si při tom:
,,Hmm..tohle bude jistě výborné.."
Poté ukázal na čtyři veliké amfory a pokynul obchodníkovi, že bere právě tyto.
,,Všecky čtyři?" rozjasnil svou tvář obchodník s vidinou velikého zisku, neboť většinou prodával garum tak, že naběračkou nabíral zákazníkům z amfory jen pár litrů do hrnce. ,,Všecky!"řekl Caesar a jal se platit.
Bohatý obchodník stáhl svůj výraz do znechuceného šklebu a vzal si od Caesara dvě stě denariů, i když cena tohoto zboží byla mnohonásobně vyšší, ale stačil jediný výhružný pohled jeho liktorů aby pochopil.

Caesarovi muži popadli amfory,strčili je do nosítek za Caesarem,pak opět vzali ty nosítka na ramena a odporoučeli se za doprovodu liktorů z trhu.

Obchodník si notně povzdychl jak strašně prodělal, obrátil tabulku na svém stánku vzhůru nápisem: POLEDNÍ PŘESTÁVKA a konečně si vzpoměl, jaký náklad kromě omáčky vlastně dovezl.Okamžitě běžel dozadu za stánek a s pocitem viny zašeptal:
,,Miláčku..promiň.. už mužeš vylézt..to ten zmatek tady..už můžeš vylézt!"




Ale odpovědi se nedočkal a z žádné amfory také nikdo nevylezl. Obchodník si řekl, že asi usnula a pokoušel se nahlédnout do každé amfory, ale marně. Všechny byly plné páchnoucí rybí omáčky a ochačka nebyla v žádné. Po těchto marných pokusech si uvědomil, že v žádné amfoře prostě a jednoduše není a přemítal, co se mohlo stát.

http://nd04.jxs.cz/537/458/8da58e866e_74101585_o2.jpg

,,Že by se mi snad tím horkem rozpustila a já měl v jedné amfoře místo omáčky z ryb omáčku z Pompönie?!"
Ale tuto myšlenku zavrhnul, protože byla asi oparvdu nemyslitelná.
A pak, zcela náhle mu do celé došlo:
,, Já hlupák! Že já jsem ji v jedné z těch amfor prodal Caesarovi!!"
Chytil se za hlavu, nadával si to pitomců, vyběhl ven na prostranství a rozhlédl se po okolí. V dáli ještě spatřil Caesarova nosítka, jak neseny čtyřmi siláky stoupají po Esquilinském pahorku vzhůru, neboť Caesar se vydal ke komusi na návštěvu, a si nešťastně povzdychl.


III.
Amfory v nosítkách se natřásaly ,i když je Caesar držel a Pompónii to probudilo.Neodvážila se ale ještě z amfóry vylézt, neboť vůbec neměla pojem o čase, a domnívala se, že je stále ještě v obchodníkově voze a čekala na jeho pokyn.Ale moc dlouho to naše potlučená ochačka stejně nevydržela..
Caesar seděl na měkkých polštářích a pokoušel se udržet ty amfory,aby se nekymácely nebo dokonce nepřevrátily a drahocenná omáčka nepřišla vniveč. Jedna mu dokonce málem přiskřípla ruku- to když jeden malý klučík nastavil nosiči nohu,ten zakopl a s nosítky to povážlivě zatřáslo.

,, Už toho mám tak akorát dost ty tlustej otrapo!Kdy v tom římě konečně budeme?!"

ozval se náhle odněkud ženský hlas, znělo to jako by vycházel z jedné té amfor.

,,Kdo je to?!" zvolal znepokojený Caesar.

Vzápětí se z jedné amfory vynořila i ženská hlava. Caesar chtěl vykřiknout, ale místo toho úplně zkameněl a ohromeně na ni zíral. Její krása jí naprosto oslnila. Co na tom, že byla rozcuchaná,potlučená a navíc se z ní linul podivný rybí puch! Její krása byla tak oslnivá a podmanivá, že všechny ty odpuzující skutečnosti Caesar naprosto přehlédl. Neptal se vůbec na nic, jen na ti okouzleně hleděl a když nosítka zastavila před jeho vilou ,chytil ji za ruku,ona se samozřejmě ani trochu nebránila a odvedl si ji rovnou do ložnice..
Co se v ložnici dělo si každý jistě domyslí sám, a kdo toho není schopen, pro toho tato pohádka není určená..
Z ložnice vyšel první Caesar, spíše vyklopýtal než vyšel, se slovy :

,, Áách.. To je aspoň dračice..ale něžná dračice!"

Ochačka byla velmi jemná, ale zároveň divoká,zkušená, s odvahou zacházet až do nejvyšších krajností- inu zkrátka-pravá ochačka!

A od té doby její kariéra den ode dne stoupala. Dokonce dokázala překonat i milostné umění Caesarovy nejvášnivější milenky- Servillie!
Stala se dokonce tak známou, a dík Caesarovým posudkům získala takový věhlas, že za ní chodili všichni římští mužové a na kolenou ji prosili o její služby. Byli do ní bláznivě zamilováni. Ale naše Pompónie se rozhodla být věrná jedině Caesarovi.Ten jí dokonce věnoval malý domus na Palatinském pahorku. Tam za ní každoročně proudily zástupy římských žen, které vyučovala svým vybraným milostným dovednostem. Tyto zástupy žen se poté také každodenně střídaly u Caesara v ložnici,aby na něm své nově získané poznatky uplatnily. Bylo tomu tak od jakživa a těď, když byly ženy navíc poučovány takovou odbornicí jim Caesar jejich snahu velice rád,vášnivěji a mnohonásobněji oplácel, protože jinak by to prostě nebyl Caesar. I přes to, si vždycky našel čas na svou milovanou Pompónii.

Ale jak čas plynul, římští mužové toho začínali mít dost.
Pompónie byla ta nejkrásnější a nejsvůdnější žena z celého Říma a oni se jí nesměli ani dotknout! Nic nevěděli o tom, že Pompónie tak rozhodla sama, všichni to přičítali za vinu Caesarově hamižnictví.

Neštvalo to ale jenom muže, vadilo to také Caesarově milence Servillii. Když se u jejího milovaného Caesara každodenně střídaly stovky žen, to jí nevadilo, na to už si dávno zvykla, stejně je všecky dalece předčila- ale ta jeho nová ochačka, ta Pompónie! To je něco zcela jiného! Caesar o ní trvdí, že v životě nebyl v ložnici tak šťasten a dokonce jí klidně dal celý dům! A ještě na Palatinu! Servillii to popudilo k žárlivosti..

Zdaleka nejvíce to ale vadilo těm nejvýše postaveným Římanům- senátorům. Byli zvyklí, že svým vlivem a svými penězi si mohou koupit služby každé ženy ,která se jim jen zlíbí a když ta ochačka Pompónie neochala s nikým jiným než s tím zpropadeným Caesarem, lezlo jim to pěkně na nervy.

Vše vyvrcholilo tím, když při Saturnálích konajících se toho roku také veřejně na foru, již značně opilý Caesar na veřejnosti strhal z Pompónie šaty a před zraky všech všech lidí se tam na ni rozvášněně vrhnul, a ona se mu stejně rozvášněně poddala. Senátoři závistivě slintali při pohledu na toto divadlo,málem jim oči z důlků vypadly. Ta představa, že s touto nejkrásnější ženou na světě smí ochat jen a jen Caesar je velmi rozhořčila.

,,Ano!" říkali si, ,,Tohle je ta poslední kapka!"

,,S tím se musí něco dělat!"

Nakvašení senátoři byli odhodlaní jednat. Začali se po nocích scházet v Serviliině domě. Ta, nejvíce snad proti Caesarovi zaujatá se hned postavila do čela všech diskuzí. Senátoři rokovali,diskutovali,překřikovali se, hádali se ale nakonec byli stejně jednotní. Slova se ujal Marcus Junius Brutus :

,,To, že mě má žena podvádí s Caesarem, to mi nevadí! Takový úděl má každý římský manžel! Ale že si on sám užívá s tou nejlepší ochačkou na světě, to už je skadál! To už přesahuje všechny meze!"a závěr padne jako katova sekera : ,,Je třeba ho zprovodit ze světa!"

A tak se proti nic netušícímu Caesarovi začalo rozbíhat rozsáhlé spiknutí..


V
Jednoho rána, právě na březnové idy, vstával Caesar dost pozdě,jako obvykle, protože měl za sebou vášnivou noc s Pompónií. Ale dnes naše ochačka nevypadala dvakrát nejlíp. Rozrušeně mu vykládala svůj hrozivý sen. Zdálo se jí, že Caesar jí umřel v náručí, celý zalitý krví! Caesara tento sen ovšem ani v nejmenším nezastrašil.Mávl rukou a pronesl něco o babských povídačkách, vstal, oblékl se, naposledy ji políbil na tvář a vydal se do curie- budovy senátu, kde dneska probíhalo zasedání.

Když tam vešel, všichni ztichli. Přistoupil k němu Brutus a napjaté ticho prořízl přátelským hlasem:

,,Tak co, příteli, jaká byla noc?"

Přidal se jistý Cassius : ,, Tak jaká pozice do byla dnes?"

,, Ále.." mávl rukou Caesar, ,,Jako obvykle, na medvěda, ale asi jsem to přehnal.. ráno byla nějaká nedomrlá, chudinka moje.."

Poté se senátoři začali k Caesarovi krok od kroku přibližovat blíž, a blíž, ti nejbližší ho začali plácat po ramenou a říkali:

,, No jo, Caesare, ty jsi ale kaňour!"

,, Jo, Caesar, ten to panečku umí!"

a pak náhle z plna hrdla vykřikl Brutus: ,, Zdalipak jsi dobrý v obraně tak jako v posteli?!"
Vytáhl dýku a bodl ohromeného Caesara do ramene! Ten se začal zuřivě bránit, ale přece jen, v posteli mu to šlo lépe, a tak se neubránil. Sesypala se na něj celá horda žárlivých senátorů, kteří mu zasazovali ostré rány dýkami doprovázené výkřiky :

,,Och!"

nebo ,, Tu máš tu svou Pompónii!"

Servilliin manžel vycítil v tom okamžiku obrovskou šanci a se slovy: ,, Tak teď už se mé ženy asi nedotkneš!" bodl Caesara do rozkroku.
Ten ze sebe vydal výkřik hodný oštěpem skoleného kance(čímž vlastně i byl), zapotácel se a když ho ještě bodl Brutus-který byl dříve jeho věrným nohsledem v každém nevěstinci a před časem mu přísahal, že ta Pompónie se mu stejně nelíbí- z posledních sil vyrazil udivený výkřik:

,,I ty, Brute?!" a s těmito slovy na rtech se skácel k zemi.

Brutus a Cassius jako jediní vyběhli ven a radostně se objímali.
Tu do curie ve zlém tušení vlétla Pompónie. Uzřela zkrvaveného Caesara a se zoufalým výkřikem se mu vrhla do náručí. Vzala jeho hlavu do dlaní, podívala se mu do očí,políbila ho na čelo, začala hlasitě vzlykat a oslepena slzami nebyla schopna vůbec ničeho.

Jakmile ji spatřil jeden senátor, vykřikl:

,,Tady je! A konečně volná!"

Ze všech stran se začali sbíhat chtiví mužové. ,,Konečně, pánové! Je naše!"
Vrhli se na nebohou ochačku,která tento nápor neudržela, ochali, ochali, ochali, někdy i více mužů naráz, až ji uochali k smrti!

Brutus a Cassius před curií naznali, že by nebylo špatné, kdyby také informovali lid, který se shlukl na foru a zaplnil každou škvírku aby mu nic neušlo, o tom, co se děje. Oba dva sborově vítězoslavně vykřikli: ,,Radujte se! Caesar je mrtev!"

Z mužské části lidu se ozývaly pochvalné výkřiky, zato v té ženské části to začalo pěkně vřít.. Brutus chtěl promluvit dále, ale najednou k němu přiběhl vyděšený senátor který křičel na celé forum, ač to bylo původně myšleno jen pro Bruta s Cassiem: ,, Skandál! Pohroma! Pompónie byla uochána k smrti!"

A jak tohle vešlo ve všeobecnou známost, nastal nepopsatelný zmatek. Jakmile se totiž římští muži dověděli o Pompóniině smrti,vrhli se na Caesarovy vrahy a začali je mlátit hlava nehlava! Co to však bylo proti tomu, když ženám konečně došlo, že přišli o nejskvělejšího a nejvášnivějšího milence všech dob! Rozpoutaly takovou hysterickou scénu, že dokončili to, co muži začali a vrhli se na Caesarovy vrahy s takovou prudkostí, že je doslova rozcupovaly na cucky!

Poté všichni, ženy i muži drželi minutu ticha, sice každá polovina za někoho jiného, nicméně už svorně a mírumilovně, bez jakéhokoli násilí.

A tak skončil tento dojemný příběh. Jistě to všichni znáte úplně jinak, ale tady jste se konečně dozvěděli, jak to bylo doopravdy.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak ,,ochačka" z Appiovy cesty ke štěstí přišla, aneb, jak to bylo doopravdy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

MacBook Pro

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku