|
Další ze série noční poezie
 29.04.2011 3 1681(14) 0 |
Držíš pár oblázků.
Tíží tě.
Hřejí na dlani
a víš,
že je hodíš
do neznáma.
Jejich duhová stopa
neslyšně
rozčeří hladinu
tvého života.
A teď
sedíš v hodinách.
Rukama
svíráš písek
a víš,
že tentokrát
nepropadneš sama.
Tíží tě.
Hřejí na dlani
a víš,
že je hodíš
do neznáma.
Jejich duhová stopa
neslyšně
rozčeří hladinu
tvého života.
A teď
sedíš v hodinách.
Rukama
svíráš písek
a víš,
že tentokrát
nepropadneš sama.
04.05.2011 - 18:40Pěkně rozsypaná slůvka... Propadají mezi prsty jako ten zmiňovaný písek... Povedená ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nepojmenovaná 2 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Uprostřed noci
Předchozí dílo autora : Nepojmenovaná 1
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Missheel [18], kytička [18], Anny [18], Princezna [17], VolnýPád [10], Milovník ticha [4]» řekli o sobě
timelady řekla o Jsoucno :(Slunce, co svítí na opačnou stranu. Bez něj by byl můj život až moc růžovej))
