|
Další ze série noční poezie
 29.04.2011 3 1594(14) 0 |
Držíš pár oblázků.
Tíží tě.
Hřejí na dlani
a víš,
že je hodíš
do neznáma.
Jejich duhová stopa
neslyšně
rozčeří hladinu
tvého života.
A teď
sedíš v hodinách.
Rukama
svíráš písek
a víš,
že tentokrát
nepropadneš sama.
Tíží tě.
Hřejí na dlani
a víš,
že je hodíš
do neznáma.
Jejich duhová stopa
neslyšně
rozčeří hladinu
tvého života.
A teď
sedíš v hodinách.
Rukama
svíráš písek
a víš,
že tentokrát
nepropadneš sama.
04.05.2011 - 18:40Pěkně rozsypaná slůvka... Propadají mezi prsty jako ten zmiňovaný písek... Povedená ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nepojmenovaná 2 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Uprostřed noci
Předchozí dílo autora : Nepojmenovaná 1
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lucianecka [18], Chudák [14], maruska.hej [12], mi5ka [12]» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
