POŽÁR

Byla temná noc před ni klidný den,
nad ránem sirény hasičů, my museli ven.
Za spánku nás dým probudil, my museli jít,
to proto abychom mohli dál v klidu žít.

Od souseda plameny šlehaly, krov se propadal,
všude praskalo sklo, kam se člověk podíval.
V plamenech kamarád, slyšel jsem dětcký pláč,
nikdo netušil zda nehoda, nebo nemilostný žhář.

Plameny se šířily, sousedů spousty v panice uteklo,
velký požár jsem hasil, hasiči byli ještě daleko.
Konat jsem musel v plamenech kamaráda rodina,
poznal jsem, že těžký boj mi začíná.

Dveře které doposud odolávaly já vykopl jsem,
kolem mě požár vítal mě hrozný den.
Jeho děti, ženu já vyprostil on do náruče pad,
"Neboj se kamaráde, zítra opět budeme se smát."

Příkývl jsem a hodně štěstí mu přál,
jeho žena s dětmi plakala, on se smál.
Někdo heliport zavolal na nosítkách já ho nes,
"neboj se kamaráde" odvětil, "zapijem to ještě dnes"

Celý den my čekali na každou zprávu novou,
stále nepřicházela a vzpomínky nesly se hlavou.
Vzpomínky na školní léta, na první setkání,
na naše vyhrané boje, na dávná zklamání.

Mylka to byla, živý do nemocnice nedorazil,
zadusil se, ne oheň dým vrahem byl..........