 09.03.2011 1 1506(7) 0 |
Už zase jdou.
Táhnou noční tmou.
Na barvách šetří
Syté jsou málo.
Však dotek.
Věčný chlad,
Kolem vás bude vát.
Kdo ví, zda tuší,
jak lidský život nám tu běží.
Pro ně nebe daleko bydlí
A země? Příliš blízko sídlí.
Jak jen vyléčit tu úzkost?
Já muset jedním z nich být,
raději si nechám život vzít
Kam tak asi mou jít?
Kdo rád je uvidí?
Přiznám to bez prosení
Pomoc jim, ale jak?
Mohl by to někdo znát?
Jak nedějí dát?
Není možnost vám psát.
Ztracené dny vaše jsou,
ale i moje hrají píseň podobnou.
Dál a dále
Kdo vysvobodí nás?
Táhnou noční tmou.
Na barvách šetří
Syté jsou málo.
Však dotek.
Věčný chlad,
Kolem vás bude vát.
Kdo ví, zda tuší,
jak lidský život nám tu běží.
Pro ně nebe daleko bydlí
A země? Příliš blízko sídlí.
Jak jen vyléčit tu úzkost?
Já muset jedním z nich být,
raději si nechám život vzít
Kam tak asi mou jít?
Kdo rád je uvidí?
Přiznám to bez prosení
Pomoc jim, ale jak?
Mohl by to někdo znát?
Jak nedějí dát?
Není možnost vám psát.
Ztracené dny vaše jsou,
ale i moje hrají píseň podobnou.
Dál a dále
Kdo vysvobodí nás?
08.07.2012 - 14:29Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ztratily se mezi nebem a zemí. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Maska z ledu
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
januve [17], petr richter [15], NiKiTa [14]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
