Děkuji

Znáš mé city a jsem za to rád,
dala jsi mi víc, než mohl bych si přát.
Však zahnal jsem to do extrému,
když překonal jsem vlastní trému,
abych Ti něco pověděl,
co do té doby nikdo nevěděl.

Že jsem Tvůj rytíř spanilý,
co ochrání Tě ve chvíli,
kdy budeš mít velké potíže,
kdy nebude platit beztíže,
pak rozdrtím toho, kdo ti ublíží.

Pak spolu projdeme se zahradou,
budeme bosí, jen v rouše Evině.
Můžeme i kráčet loukou malebnou
a pravdu zas hledat ve víně.

Pak natrhám Ti květy kopretin,
neb budeš vědět, co já už vím,
že budu Ti ležet u nohou.

Děkuji Bohu, že dal mi odvahu,
že svěřil jsem své sny
a jen ty víš, že snadné to nebylo,
byly to krásné dny.

Jen zlehka uvolním brnění
a z krásného snu se probudím
a vše, co slíbil jsem,
s radosti dodržím.