 21.02.2011 0 1716(7) 0 |
Jablůňka tu
pod okny stála,
tam jsem si
vždy hrála.
*
Po žebříku
výš a výš,
jablíčka do
košíku zachytíš.
*
Jak roky
plynuly,
její větve do
oken mi kynuly.
*
Z okna
pohlédnout zase,
přes její větve
zřít svět v plné kráse.
*
Jablůňku bych
chtěla vrátit zas,
stejně jako
odřených kolenou čas.
*
Bylo mi
tak všední,
míjení
každodenní.
*
Teď oči k
oknu upírám,
na jablůňku a
dětství vzpomínám.
Hlas
pod okny stála,
tam jsem si
vždy hrála.
*
Po žebříku
výš a výš,
jablíčka do
košíku zachytíš.
*
Jak roky
plynuly,
její větve do
oken mi kynuly.
*
Z okna
pohlédnout zase,
přes její větve
zřít svět v plné kráse.
*
Jablůňku bych
chtěla vrátit zas,
stejně jako
odřených kolenou čas.
*
Bylo mi
tak všední,
míjení
každodenní.
*
Teď oči k
oknu upírám,
na jablůňku a
dětství vzpomínám.
Hlas
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pohled z okna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Políbí mě na ouško
Předchozí dílo autora : Obyčejná holka
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
MiroslavScholz» narozeniny
Sari_nka [15], Král_z_Lán [13], ljta@seznam.cz [9], Sasha Hell [9], TeenkaKral [3]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
