|
Jenom pochod myšlenek...
 14.02.2011 0 1825(9) 0 |
Ty tiché tóny tvých myšlenek
já hlasitě sesbírám,
s noblesou a lehkostí
vyryju si je do kostí.
A pro tvá přání,
které zná jen měsíc zlatý,
řeknu, že už nejsou k mání
a dám ti něco na zahřátí.
Kupředu a dál si šlapem
tvou cestou po kamenech,
někdy vodou, někdy blátem
někdy i s pláčem na rtech.
Tvé prsty jsou jako bílé klapky klavíru
plné melodií z kašmíru,
hladí mě po duši,
ale mým uším nesluší.
Jako bílé klapky klavíru,
ušiju ti na míru
moje srdce z lepidla,
ale bez papíru.
já hlasitě sesbírám,
s noblesou a lehkostí
vyryju si je do kostí.
A pro tvá přání,
které zná jen měsíc zlatý,
řeknu, že už nejsou k mání
a dám ti něco na zahřátí.
Kupředu a dál si šlapem
tvou cestou po kamenech,
někdy vodou, někdy blátem
někdy i s pláčem na rtech.
Tvé prsty jsou jako bílé klapky klavíru
plné melodií z kašmíru,
hladí mě po duši,
ale mým uším nesluší.
Jako bílé klapky klavíru,
ušiju ti na míru
moje srdce z lepidla,
ale bez papíru.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jako bílé klapky klavíru : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Naučte mě žít
Předchozí dílo autora : Báseň o štěstí
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Teeney [15], Rezavá Plechovka [13]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
