Jako bílé klapky klavíru

Ty tiché tóny tvých myšlenek
já hlasitě sesbírám,
s noblesou a lehkostí
vyryju si je do kostí.
A pro tvá přání,
které zná jen měsíc zlatý,
řeknu, že už nejsou k mání
a dám ti něco na zahřátí.
Kupředu a dál si šlapem
tvou cestou po kamenech,
někdy vodou, někdy blátem
někdy i s pláčem na rtech.
Tvé prsty jsou jako bílé klapky klavíru
plné melodií z kašmíru,
hladí mě po duši,
ale mým uším nesluší.
Jako bílé klapky klavíru,
ušiju ti na míru
moje srdce z lepidla,
ale bez papíru.