|
když mám chuť vzbouřit se - píšu! když mám chuť zabíjet - píšu! když se cítím přecitlivělá - píšu! když už nechci nic vidět ani slyšet - píšu! zabijte mě někdo! (jakože fakt nemám ráda, když někdo přecitlivěle reaguje na aktuální dění,takže tohle možná bude novými antibiotiky, které na mě působí víc jak drogy...)
|
.
našli 220 těl
spali
usnuli bez pohádky
bez ukolébavky
s palcem v dlani
chránili si svůj sen
o životu s křídlem
a pírku pod spánkem
když se udusili
neživým pohledem
bez práva na život
totiž
eutanázie
očím víčka nezavírá
.
.
.
našli 220 těl
spali
usnuli bez pohádky
bez ukolébavky
s palcem v dlani
chránili si svůj sen
o životu s křídlem
a pírku pod spánkem
když se udusili
neživým pohledem
bez práva na život
totiž
eutanázie
očím víčka nezavírá
.
.
.
05.01.2011 10:23
no, život je někdy víc než poučný...a provaz a eutanázie, moc bych to nedávala do souvislostí, to bychom se už dostali někam jinam a pitvání u šťasných básníků není zapotřebí...teda pokud se necítí zoufalí...
05.01.2011 02:32
Víš proč je provaz provaz? Protože...pro vaz. Nebo pro vás? Piš, protože šťastný básník tvoří díla, které většinou za nic nestojí. Tak to říkal včera v televizi pan psycholog Weis. Eutanázie, je prohra bez boje. Když jsme byli malý, tak jsme se strašili hrobníkovou ženou. Říkalo se jí Dvěstědvacítka, protože měla účes jako kdyby dostala šlehu. V létě měla na koupališti horní díl plavek vycpaný novinami. Bylo to poznat. Každou chvíli měla jejich rodina nového psa...Místo kapra štěně. Hrobník Eman umřel na chodníku před zdravotním střediskem na zástavu srdce. No a bláznivá Dvěstědvacítka se pak roky toulala po městě s malým zrzavým Emánkem. Ten už beztak začal kouřit cigára před vchodem do zvláštní školy.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.