Samozřejmostí

Končím a uvadám,
samozřemostí obalu od čokolády,
můj život upadá,
a Ty ke mně otáčíš se zády.

Ztráta všeho, co jsem měl,
dopad na zem vcelku bolí,
možná, že těchto pár děl,
sežerete, jak šatník moli.

Z nebe padá koks,
bílej, jak lajna ze silnice,
zvoní mi můj Vox,
že zas zavřou mě do blázince.

A nakonec slov jen pár,
vlastně není už co říct,
s neurčitostí černých čár,
je to jak mokrou trávu Dakrem síct.