 08.08.2010 2 1151(6) 0 |
Samotná ve svých šatech.
Co zakrývají kolena.
Takovou jsem tě viděl.
Na náměstí u kašny.
Kdybych věřil v dnešní den.
Nebo zkusil plivnout na chodník.
A pak zašel až k tobě.
Ztratil bych svou důstojnost.
Tak se jenom koukám
a nedává to smysl.
Moje vlastní karikatura
namočená v žáru slunce.
Co zakrývají kolena.
Takovou jsem tě viděl.
Na náměstí u kašny.
Kdybych věřil v dnešní den.
Nebo zkusil plivnout na chodník.
A pak zašel až k tobě.
Ztratil bych svou důstojnost.
Tak se jenom koukám
a nedává to smysl.
Moje vlastní karikatura
namočená v žáru slunce.
28.08.2010 - 16:50firstacka
Krásná momentka ;)
08.08.2010 - 23:24Jůů...konečně jedna taková, jako básně mají být...osobní, konkrétní a něčím zajímavá...:-)
skvěle!
skvěle!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Samotná ve svých šatech : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : v baráku č.p. 458
Předchozí dílo autora : tíseň
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
