pseudokerouacjack

potkala jsem manika
kdyz jsem zatahovala prvni hodinu
co vypadal jak klasickej kerouac
sedel tam na zabradli
vedle sebe svuj bagl s dirou na boku
a listoval nakym casakem o bydleni

koupila jsem mu krabku
byl mi vdecnej a daroval mi usmev
(mnohem uprimnejsi nez mi pak daroval profesor
kdyz videl,ze jsem o jeho hodine prisla)
pokecali jsme o zivote
a tak vubec

nestezoval si
vsichni si myslej,ze jo
jenze on ne
jenom sedel,usmival se,kouril cigara za moje prachy
a byl spokojenej

nic neresil
proto jsem byla rada,ze jsem ho potkala
a aspon tech dvacet minut z myho zivota
mu venovala