*
přidáno 12.11.2008
komentářů1
čteno1112(14)
potkala jsem manika
kdyz jsem zatahovala prvni hodinu
co vypadal jak klasickej kerouac
sedel tam na zabradli
vedle sebe svuj bagl s dirou na boku
a listoval nakym casakem o bydleni

koupila jsem mu krabku
byl mi vdecnej a daroval mi usmev
(mnohem uprimnejsi nez mi pak daroval profesor
kdyz videl,ze jsem o jeho hodine prisla)
pokecali jsme o zivote
a tak vubec

nestezoval si
vsichni si myslej,ze jo
jenze on ne
jenom sedel,usmival se,kouril cigara za moje prachy
a byl spokojenej

nic neresil
proto jsem byla rada,ze jsem ho potkala
a aspon tech dvacet minut z myho zivota
mu venovala


přidáno 15.09.2009 - 20:56
todle je skvely lay..tohle je skvely

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pseudokerouacjack : trvalý odkaz

Následující deník autora : zracena taska u modry zdi
Předchozí deník autora : naučená hra

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming