přidáno 11.07.2025
komentářů2
čteno16(2)
Lusk praskne,
bobulky v ústech mizí,
jaká že lahoda,
když plody své práce člověk sklízí.

Na rtech zas růž,
dlaň plná ostružin,
ve sklence květů pár,
třešeň, co vrhá stín.

Babočka admirál
meruňku padlou osídlila,
nektar, ten dar,
proč by se nenapila.

Skrumáž mravenců cos ai objevila,
ze sklenky upíjíš,
kolem co je dění,
snad jen omylem
přisedla sýkorka ti na rameni.

Pohledem v obloze,
z obrazů žasneš mraků,
najednou z nitra hlas,
něco napovídá, jak ten pes,
že čas oběda, hlídá.
Opustit tohleto
pro pěry meruňkové.
Neřekneš místu to prosté
sbohem.
přidáno 11.07.2025 - 21:54
LadyLoba: Díky za komentář.
přidáno 11.07.2025 - 16:36
nádherná ... uplně vidím tu zahradu a to pnutí, co vedlo k zapsání ... a stejně to nejde slovy zcela popsat

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na zahradě : trvalý odkaz


Předchozí deník autora : Kam jsi se poděla

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming