11.07.2025
 6
 315(6)
Lusk praskne,
bobulky v ústech mizí,
jaká že lahoda,
když plody své práce člověk sklízí.

Na rtech zas růž,
dlaň plná ostružin,
ve sklence květů pár,
třešeň, co vrhá stín.

Babočka admirál
meruňku padlou osídlila,
nektar, ten dar,
proč by se nenapila.

Skrumáž mravenců cos asi objevila,
ze sklenky upíjíš,
kolem co je dění,
snad jen omylem
přisedla sýkorka ti na rameni.

Pohledem v obloze,
z obrazů žasneš mraků,
najednou z nitra hlas,
něco napovídá, jak ten pes,
že čas oběda, hlídá.
Opustit tohleto
pro pěry meruňkové.
Neřekneš místu to prosté
sbohem.
 14.07.2025 07:53
Poezie anonymity: Děkuji za návštěvu a komentář.
 13.07.2025 23:42
Krásná slova
 12.07.2025 15:29
Hanulka: Hani děkuji.
 12.07.2025 14:10
Dandy : vykouzlená scéna letního dne !A je zakletá do krásných veršů. Tohle ty umíš. Díky !
 11.07.2025 21:54
LadyLoba: Díky za komentář.
 11.07.2025 16:36
nádherná ... uplně vidím tu zahradu a to pnutí, co vedlo k zapsání ... a stejně to nejde slovy zcela popsat

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.