 14.06.2018 1 546(4) |
Motor běžel naplno. Volant byl poddajný, jako na autodromu, a třásl se mi v dlaních. Vlaštovka nalezená za oknem se třese podobně, těsně předtím, než je vypuštěná do povětří. Nikdy jsem je nepustil hned, jejich červená a bílá a černá se mi vpálila do paměti. Stačí pár vteřin. Nenechat shořet. Hlavně netrápit a nemačkat. Chytit něžně, dát pozor, aby si ve strachu nepolámala křídla. Motýl je křehčí. Taky umírá, ale nemá srdce. Nečekají ho doma tlukoucí děti. Nedýchá prudce a nezmítá se nejistotou.
Motor běžel naplno. Řadící páka vibrovala očekáváním, chtěla se snad posunout dál a odpočinout si, ale tohle auto má jenom pět převodů. Tenhle je poslední, jediná varianta je podřadit a shořet. Nebo snad pustit pedál? Pouští se uvězněný zvířata. Oni si smrt zvolit nechtějí, můžeme jim ji dát, nebo jim vrátit život. Člověk mnohdy má možnost volby, ale nikdy nevíme, koho tím zraníme, proto jde o sobecký akt. O zbabělost.
Dlouhý umírání je možná taky sobecký, dává však malou naději. Touhu po nějakejch pěknejch chvilkách. Slintat v nemocnici, protože čekání na dobíhající slinivku je lidský... ale to bolí všechny. Motor běžel naplno.
Vždycky jsem chtěl narazit do nějakýho silničního zátarasu a ujet. Juchů, a ten zvuk, jako by se u země srazily dvě hliníkový komety. A ta oslepující tma... Na konci tunelu fakt není světlo, jako posmrtnej život, nebo tak. Dejte na mě, je tam beton a studený nic. Je důležitý si nenechat nic na potom, ale pak stejně ani nejsme zklamaný, že se tam s nikým nepotkáme.
Motor cinkal, jak chladnul. Rozdrcený o rozestavěný most dohrával svoje poslední představení. Kdybych ho slyšel, zdálo by se mi, že slyším klavír Filipa Topola.
Motor běžel naplno. Řadící páka vibrovala očekáváním, chtěla se snad posunout dál a odpočinout si, ale tohle auto má jenom pět převodů. Tenhle je poslední, jediná varianta je podřadit a shořet. Nebo snad pustit pedál? Pouští se uvězněný zvířata. Oni si smrt zvolit nechtějí, můžeme jim ji dát, nebo jim vrátit život. Člověk mnohdy má možnost volby, ale nikdy nevíme, koho tím zraníme, proto jde o sobecký akt. O zbabělost.
Dlouhý umírání je možná taky sobecký, dává však malou naději. Touhu po nějakejch pěknejch chvilkách. Slintat v nemocnici, protože čekání na dobíhající slinivku je lidský... ale to bolí všechny. Motor běžel naplno.
Vždycky jsem chtěl narazit do nějakýho silničního zátarasu a ujet. Juchů, a ten zvuk, jako by se u země srazily dvě hliníkový komety. A ta oslepující tma... Na konci tunelu fakt není světlo, jako posmrtnej život, nebo tak. Dejte na mě, je tam beton a studený nic. Je důležitý si nenechat nic na potom, ale pak stejně ani nejsme zklamaný, že se tam s nikým nepotkáme.
Motor cinkal, jak chladnul. Rozdrcený o rozestavěný most dohrával svoje poslední představení. Kdybych ho slyšel, zdálo by se mi, že slyším klavír Filipa Topola.
14.06.2018 - 17:04Promiň, ten konec - Filipa Topola jsem znala, byl výjimečně nadaný zpěvák, pro mne především pianista, skladatel, ale uměl i texty. Zemřel mlád. 5 let zpět. Díky za připomenutí. Byla jsem na koncertu v Lucerna Music bar, ke vzpomínce na něho, necelý rok po jeho úmrtí. Dík.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Klavír : trvalý odkaz
Následující deník autora : natašo
Předchozí deník autora : dialog dvou č.
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Jsoucno řekl o štiler :Kamarád ve zbrani, expert v kouzlení. Pár společných zážitků, které mě baví ještě teď. Jeho tvorba je v těchto končinách potřeba jako vodka na stranické schůzi. Cynik se skvělým darem dokonale a z fleku přetextovat jakoukoliv písničku.
