 14.11.2017 0 1495(7) |
Nemůžeš být ani kněz
když máš tak bezduché
Řeči
Které pronasis nad rakví zesnulého
A tak v tom kostele cvičíme
Povstavame a zase sedame
jak pšenice když se po ní projdes
Strýček v rakvi musí rotovat protože by si tohle divadlo nepřál
Vždyť kdy on naposledy byl v kostele?
Všichni víme, že kdyby neodešla první pampeliška, nešel by tam nejlépe do své smrti
Cimbálová hraje krásně
Ale on by radši tu bednu od whisky
Ach
Ten průvod celou vesnicí
Auto jedoucí 2 km v hodině
a v něm rakev
A v ní obrázky aby mel s sebou do nebe
Ach
To přeci nemůžete vědět
Že ho ještě spatříte má milá
Váš syn se již veze
na márách
Polovina hřbitova plná živých
Polovina hřbitova plná mrtvých
Plus jeden
Ach ten krásný proslov jeho kolegy
Kdy své slzy schovavam pod klobouk
Následně shlizim k nebi
K mrakům
Proč pláčete paní mámo?
Vždyť kolikrát jste mu nemohla přijít na jméno
Za tři roky pochovají i vaši druhou pampelišku
Stejně jako jste před třemi lety pochovala tu první
Schovavam slova do klobouku
A za hřbitovní zdi si zapaluji cigaretu
Strejda bude rád
Že si jí někdo dává za něj
Strýčku, nechala bych ti jednu u hrobu
Byl bys šťastný
Jenže tady
Tady na konci světa by mě ani jeden jediný nepochopil
A jakmile se za námi zavřou dveře
Ani nám paní mámo nepřijdeš na jméno
Takhle věci chodí
Lidé se rodí
Lidé umírají
Pokrytectví zůstává stejné
A tvůj tvrdý kořínek nás všechny přežije
Jenomže
Kdo si vás bude pamatovat
Když všichni před vámi odejdou?
když máš tak bezduché
Řeči
Které pronasis nad rakví zesnulého
A tak v tom kostele cvičíme
Povstavame a zase sedame
jak pšenice když se po ní projdes
Strýček v rakvi musí rotovat protože by si tohle divadlo nepřál
Vždyť kdy on naposledy byl v kostele?
Všichni víme, že kdyby neodešla první pampeliška, nešel by tam nejlépe do své smrti
Cimbálová hraje krásně
Ale on by radši tu bednu od whisky
Ach
Ten průvod celou vesnicí
Auto jedoucí 2 km v hodině
a v něm rakev
A v ní obrázky aby mel s sebou do nebe
Ach
To přeci nemůžete vědět
Že ho ještě spatříte má milá
Váš syn se již veze
na márách
Polovina hřbitova plná živých
Polovina hřbitova plná mrtvých
Plus jeden
Ach ten krásný proslov jeho kolegy
Kdy své slzy schovavam pod klobouk
Následně shlizim k nebi
K mrakům
Proč pláčete paní mámo?
Vždyť kolikrát jste mu nemohla přijít na jméno
Za tři roky pochovají i vaši druhou pampelišku
Stejně jako jste před třemi lety pochovala tu první
Schovavam slova do klobouku
A za hřbitovní zdi si zapaluji cigaretu
Strejda bude rád
Že si jí někdo dává za něj
Strýčku, nechala bych ti jednu u hrobu
Byl bys šťastný
Jenže tady
Tady na konci světa by mě ani jeden jediný nepochopil
A jakmile se za námi zavřou dveře
Ani nám paní mámo nepřijdeš na jméno
Takhle věci chodí
Lidé se rodí
Lidé umírají
Pokrytectví zůstává stejné
A tvůj tvrdý kořínek nás všechny přežije
Jenomže
Kdo si vás bude pamatovat
Když všichni před vámi odejdou?
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pohřeb je taková svatba bez dortu : trvalý odkaz
Následující deník autora : Katr na prd those motherfuckers
Předchozí deník autora : #1
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
