Něco je zbytečný.

Slyším jak překapávač
pomalu utichá,
nalejvám nám kafe do červenejch hrnků,
sem trochu nervózní,
asi z tvýho pohledu na mý nevyspalý záda...
Možná protože mě tak pevně objímáš,
abych ti nespadla.
/už zase se můžu cejtit jako porcelánová panenka/
Ten pocit mám ráda.
Možná protože mě to zase bolí
a ty mi něžnejma dotykama tišíš bolest...
Za okny prší,
na dně skleniček je tmavě červená skvrna
/Merlot/
a na kuchyňský lince zbyl cákanec rozlitýho kafe.
Až se podruhý tohle ráno probudím,
na nic si už nebudu pamatovat.
Zaspím ten krásnej ospalej okamžik,
kdy sme si položili hrnky k posteli,
abychom mohli zase usnout.
.
.
.
Některý naše počínání sou dost zbytečný.