Jen takové lehké veršohraní...
22.02.2017 2 792(3) |
Snění, to je můj velký hřích,
snívám si, když den již tak zpych',
až samotná noc rukou svou
ukryla jej za zástěnou
z černého plátna, co si z cest
přivezla (s krásným vzorkem hvězd).
A jen ten měsíc nad hlavou
vídá sny, které ke mně jdou,
potěšit mne, když srdce bolí,
vyzbrojeny poutnickou holí,
v níž ukryt není zrádný nůž,
já potěšen je vítám už...
snívám si, když den již tak zpych',
až samotná noc rukou svou
ukryla jej za zástěnou
z černého plátna, co si z cest
přivezla (s krásným vzorkem hvězd).
A jen ten měsíc nad hlavou
vídá sny, které ke mně jdou,
potěšit mne, když srdce bolí,
vyzbrojeny poutnickou holí,
v níž ukryt není zrádný nůž,
já potěšen je vítám už...
22.02.2017 - 22:53
korálek:
Máš pravdu, snad je v tom i splín,
je trochu těžké žíti s tím,
leč pomine to, dobře vím,
dlouho být smuten neumím...
:-)
Máš pravdu, snad je v tom i splín,
je trochu těžké žíti s tím,
leč pomine to, dobře vím,
dlouho být smuten neumím...
:-)
22.02.2017 - 19:09
Hezká a trošku z ní cítím splín ... a snění jestli je hřích? kdo ví? ale rozhodně neškodí ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Snění, to je můj velký hřích... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Proč je to právě jen poprvé nejkrásnější?
Předchozí deník autora : Kdo se bojí hříchu...