 08.07.2015 0 1097(5) |
nic není skutečné a
věci nejsou více než se zdají
na čele perlí pot
hříšníci se kají
na rozžhaveném asfaltu co se
lepí na podrážky černých sandálů
pomalu
oči tají
stín
květy kopretin vadnou
pomalu a tiše
kdo ti pořád sakra píše
nic není skutečné
ze všeho nejmíň moje ruce
ve výluce svítí červená
cosi mě sžírá
nechává za sebou vzduchoprázdno
bez temné či světlé hmoty
cosi mě sžírá, nejsi to ty
oči kanou do němoty
do bílého hluku, statického šumu
do vzduchoprázdna bez rozumu
bez ticha
heh
nevím, jak tohle lidstvo rozdýchá
věci nejsou více než se zdají
na čele perlí pot
hříšníci se kají
na rozžhaveném asfaltu co se
lepí na podrážky černých sandálů
pomalu
oči tají
stín
květy kopretin vadnou
pomalu a tiše
kdo ti pořád sakra píše
nic není skutečné
ze všeho nejmíň moje ruce
ve výluce svítí červená
cosi mě sžírá
nechává za sebou vzduchoprázdno
bez temné či světlé hmoty
cosi mě sžírá, nejsi to ty
oči kanou do němoty
do bílého hluku, statického šumu
do vzduchoprázdna bez rozumu
bez ticha
heh
nevím, jak tohle lidstvo rozdýchá
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
pásmo : trvalý odkaz
Následující deník autora : Setkání na křižovatce
Předchozí deník autora : komáří mýtina
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
santana [15], didlushqa.berenika [15], vasikk [9], modromodra [5], Ghúl [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
