|
Věnováno jedné z nich, té pravé...
 20.06.2015 0 933(2) |
Marjánku, tu já pěstoval si
pouze ve svojí postýlce,
nebyla jen zelené krásy,
uměla líbat lehounce.
Já zmámen byl jen její láskou,
září plaménků dychtivých,
mysl svou nezastřel jsem maskou
z kouře rostlinek zelených...
A čest má bude nedotčena,
vždyť láska čistým citem jest,
náhodná jest podoba jména,
co v srdci bude stále kvést...
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Není marjánka jako Marjánka! : trvalý odkaz
Následující deník autora : Proč slzu ve svém oku mám?
Předchozí deník autora : Zavolám Ti!
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
santana [15], didlushqa.berenika [15], vasikk [9], modromodra [5], Ghúl [1]» řekli o sobě
Yana řekla o ŽblaBuňka :je zvláštní kolik lidí se skrývá pod ťímto nickem. Laskavý básničkář, milovník života, žen a vína, romantik, gentleman, rádce, vnímavý člověk, mudrc, požitkář, poeta, vtipálek, pohodář a tohle všechno je jeden člověk Žblabuňka
