Brnu

Poslední hvězdě nad Špilberkem,
mával jsem tehdy každý den
přes lidi a semafory
a někdy vzhůru nohama
a ještě teď to bolí
popíjet u Beniniho Života.

Nakonec, když se hemží v Líšni,
schovaná srdce pod kabát,
kdysi pyšní a nesmlouvavý,
jsme durch propršelí
a unavení, jako na Kolišti, na té Miladě
skrz věci, co se staly
a měly stát
bez lži, bolesti
ve zradě
plnou hlavou snů.

Něco bylo dřív a
některé nikdy
Ve spálených kobercích
a v prachu na svíčkách,
zněl ulicemi teskný smích
a dým se snášel v uličkách
na těla času bez příjmení

byli jsme my
teď už nic není