|
Mototaur
 30.09.2013 0 946(5) |
Text: Jiří Kolář
Zhudebnění: Umbrtka
Mototaur
Odmalička nosil v malíčku značky
čísla strojů celé čtvrti, poznával je podle chodu
historie závodů choval v duši jako lásku nebo smrt
Plakal že musil na sedlařinu
ale nezlomná matka nepovolila:
„Chceš někoho doživotně zmrzačit,
sám odejít s hlavou zvlášť?“
slýchával k snídani obědu večeři
až hřebíky v ústech přestaly bodat
kůže zpřívětila tráva zachutnala
Po vojně vytáhl matku znovu na terén tajnou
vkladní knížkou — neslevila slovo:
„Vyber, buď motorku, nebo mámu,
zatlouct skobu s provazem dokážu!“
Pak spadla z nebe válka
Peníze zhltla mouka mýdlo pár košil nový gauč
Jen prospekty výstřižky příručky rostly
sladký ideál dvouválce speciál
učinil z morku olej z krve benzin
z kostí trubky z pleti smalt
z rukou řídítka z nohou gumy
z prsou nádrž z vnitřností kardan písty
z vlasů dráty z očí reflektory
z hrdla klakson z úst karburátor
z mozku mraveniště Velké ploché
z nervů asfaltky celého světa
— Mluvil k nám, k stovce neopatrných pěších,
jménem Autoklubu. Našel mne
z pódia… „Mámu zabili! Nevíš?
V Květnu! Pomáhala barikádníkům. Jediná
rána, která tam padla.“
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zhudebněná 4 : trvalý odkaz
Následující deník autora : Vyšel Neslyšný kočkopes
Předchozí deník autora : Zhudebněná 3
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Čertíček24 [18], Regnator [18], vanHorn [15], karanek [13]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
