Praskne mi hlava

Sedim a přemýšlím, co dál. Bolí mě hlava, potřebovala bych se pořádně vyspat. Jenže když si lehnu do postele, mam hrozně moc energie.
Nervozně se přetáčim, otáčim, vytáčim...
Sednu si, nadávam sama sobě. Závidim, závidim lidem, co si lehnou a spí.
No nic, jdu si ohřát čaj...je pěkně hnusnej, zajímalo by mě, jak dlouho v tý konvici je. Vlastně na něj nemam ani chuť. Vezmu si rohlík a na něj položim vysočinu, celý chod pokryju kečupem. Moje oblíbený jídlo. Na intru jsem si dělávala nejrůznější specialitky...tahle mi zustala.
Přemýšlím, co budu dělat zítra. Pondělí, vstávám tradičně v pět a utíkam na tramvaj, ta mě odveze na litvínovský nádraží. Vlakem pak přejedu do Teplic, přestoupim na rychlík jedu do Ústí, čumim na blbý xichty, běžim na trolejbus, ten mě doveze až ke škole.
Cestování mě vždycky bavilo...
Občas ve vlaku narazim na ńějakýho týpka, co mě svlíká pohledem, když se na něj podívam a usměju se, znervózní. Začne koukat z okna...
Hm fakt zábava...
Pohledem přejíždim cestující, většina z nich mi pohled opětuje.
Ráda poznávam nový lidi jenže tady je to celkem problém.
Češi bývaj v seznamování opatrní...
Je to ta debilní výchova... Italové jsou jiní...
No nic, jdu si pustit Vypsanou fixu a přemýšlet o mym nestálym životě.