 19.06.2011 2 1406(11) |
Sedim a přemýšlím, co dál. Bolí mě hlava, potřebovala bych se pořádně vyspat. Jenže když si lehnu do postele, mam hrozně moc energie.
Nervozně se přetáčim, otáčim, vytáčim...
Sednu si, nadávam sama sobě. Závidim, závidim lidem, co si lehnou a spí.
No nic, jdu si ohřát čaj...je pěkně hnusnej, zajímalo by mě, jak dlouho v tý konvici je. Vlastně na něj nemam ani chuť. Vezmu si rohlík a na něj položim vysočinu, celý chod pokryju kečupem. Moje oblíbený jídlo. Na intru jsem si dělávala nejrůznější specialitky...tahle mi zustala.
Přemýšlím, co budu dělat zítra. Pondělí, vstávám tradičně v pět a utíkam na tramvaj, ta mě odveze na litvínovský nádraží. Vlakem pak přejedu do Teplic, přestoupim na rychlík jedu do Ústí, čumim na blbý xichty, běžim na trolejbus, ten mě doveze až ke škole.
Cestování mě vždycky bavilo...
Občas ve vlaku narazim na ńějakýho týpka, co mě svlíká pohledem, když se na něj podívam a usměju se, znervózní. Začne koukat z okna...
Hm fakt zábava...
Pohledem přejíždim cestující, většina z nich mi pohled opětuje.
Ráda poznávam nový lidi jenže tady je to celkem problém.
Češi bývaj v seznamování opatrní...
Je to ta debilní výchova... Italové jsou jiní...
No nic, jdu si pustit Vypsanou fixu a přemýšlet o mym nestálym životě.
Nervozně se přetáčim, otáčim, vytáčim...
Sednu si, nadávam sama sobě. Závidim, závidim lidem, co si lehnou a spí.
No nic, jdu si ohřát čaj...je pěkně hnusnej, zajímalo by mě, jak dlouho v tý konvici je. Vlastně na něj nemam ani chuť. Vezmu si rohlík a na něj položim vysočinu, celý chod pokryju kečupem. Moje oblíbený jídlo. Na intru jsem si dělávala nejrůznější specialitky...tahle mi zustala.
Přemýšlím, co budu dělat zítra. Pondělí, vstávám tradičně v pět a utíkam na tramvaj, ta mě odveze na litvínovský nádraží. Vlakem pak přejedu do Teplic, přestoupim na rychlík jedu do Ústí, čumim na blbý xichty, běžim na trolejbus, ten mě doveze až ke škole.
Cestování mě vždycky bavilo...
Občas ve vlaku narazim na ńějakýho týpka, co mě svlíká pohledem, když se na něj podívam a usměju se, znervózní. Začne koukat z okna...
Hm fakt zábava...
Pohledem přejíždim cestující, většina z nich mi pohled opětuje.
Ráda poznávam nový lidi jenže tady je to celkem problém.
Češi bývaj v seznamování opatrní...
Je to ta debilní výchova... Italové jsou jiní...
No nic, jdu si pustit Vypsanou fixu a přemýšlet o mym nestálym životě.
Praskne mi hlava : trvalý odkaz
Následující deník autora : Moje otravný ráno...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
