Samota...

Samota je hrozná věc. Nejhorší na všem je, že si připadám sama, i když jsem obklopena lidmi. Někdy si připadám neviditelná. Prostě i když tam stojím, nikdo mě nevidí.
Nadadá mi, že kdybych zmizela, tak si toho nikdo ani nevšimne a co je horší, že mi nikdo nebude postrádat. Proč si jen musím připadat tak moc sama?
Nikdo mě nemá rád a všem jsem ukradená. Nakonec to bude znít hloupe, ale ještě štěstí že mám svýho kocourka Whiteeho. Ten jediný mi drží nad vodou a v této realitě, jinak bych se už dávno nechala pohltit temnotou a žila ve stínech...