 20.06.2009 2 1143(10) |
Deprimuje mě to co od všech slyším, jak vás bolí ztracená láska.
Jsem zamilovaná osoba, jsem i milovaná osoba, je to nádhera a ještě to hodně dlouho nádhera bude.
Ale to moje matematické myšlení prostě v sobě má pravděpodobnost a statistiku a ví, že takle to nebude napořád. Jednou příjdu domu a budu zase sám.
Sednu si na postel a budu vzpomínat. Hodinu, dvě, budu přemýlat až do večera. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. A bude to bolet. Téhle bolestli se bojím, tak moc. Já ji nechci zažít, ale to bych nesměl zažít to předtím.
Vím, že je špatně o tom přemýšlet už teď, protože myslím na to špatné než abych vzpomínal na to krásné a plánoval to ještě hezčí.
Deprimují mě vaše city. Nesmím vás už poslouchat. Příjdu až to bude bolet i mě.
Jsem zamilovaná osoba, jsem i milovaná osoba, je to nádhera a ještě to hodně dlouho nádhera bude.
Ale to moje matematické myšlení prostě v sobě má pravděpodobnost a statistiku a ví, že takle to nebude napořád. Jednou příjdu domu a budu zase sám.
Sednu si na postel a budu vzpomínat. Hodinu, dvě, budu přemýlat až do večera. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. A bude to bolet. Téhle bolestli se bojím, tak moc. Já ji nechci zažít, ale to bych nesměl zažít to předtím.
Vím, že je špatně o tom přemýšlet už teď, protože myslím na to špatné než abych vzpomínal na to krásné a plánoval to ještě hezčí.
Deprimují mě vaše city. Nesmím vás už poslouchat. Příjdu až to bude bolet i mě.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
20. června : trvalý odkaz
Následující deník autora : Internet plnej úchylů
Předchozí deník autora : Někdo nám to nepřeje
