přidáno 20.06.2009
komentářů2
čteno976(10)
Deprimuje mě to co od všech slyším, jak vás bolí ztracená láska.
Jsem zamilovaná osoba, jsem i milovaná osoba, je to nádhera a ještě to hodně dlouho nádhera bude.
Ale to moje matematické myšlení prostě v sobě má pravděpodobnost a statistiku a ví, že takle to nebude napořád. Jednou příjdu domu a budu zase sám.
Sednu si na postel a budu vzpomínat. Hodinu, dvě, budu přemýlat až do večera. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. Den po tom bude stejný. A bude to bolet. Téhle bolestli se bojím, tak moc. Já ji nechci zažít, ale to bych nesměl zažít to předtím.
Vím, že je špatně o tom přemýšlet už teď, protože myslím na to špatné než abych vzpomínal na to krásné a plánoval to ještě hezčí.
Deprimují mě vaše city. Nesmím vás už poslouchat. Příjdu až to bude bolet i mě.
přidáno 11.07.2009 - 04:36
...anebo vůbec...nechoď :)
přidáno 24.06.2009 - 18:56
doufám, že přijdeš až zadlouho..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
20. června : trvalý odkaz

Následující deník autora : Internet plnej úchylů
Předchozí deník autora : Někdo nám to nepřeje

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku