Položila ruku na Tomovo rameno. Za okamžik se jí vysmekl. „Když tě vzbudím, tak se nic nezmění,“ zašeptala. „Tohle je tvoje šance, jak změnit osud, jestli nějaký existuje. Ale ten pocit, že tu je a já, ať zvolím jakkoli, ti nemůžu pomoct, mě stahuje hruď a drtí srdce.“

svět je malej a každej se nakonec zná s každym...tenhle příběh je propletenej až moc a některé nitky se začínají ukazovat na povrchu.

Místo, aby padal k zemi, vyrazí z jeho zad křídla a on míří kupředu. Celé jeho tělo je v podivné křeči, která ho natahuje a kroutí. Zdá se, že ho to bolí, ale přesto neochvějně zůstává ve vzduchu. Místo rukou pařáty, dlouhý krk a na něm dračí hlava.

Utíká městem pryč. Daleko od nich. Vždyť mu právě řekli, že zemře… A mezi všemi těmi myšlenkami začne vnímat svůj přívěšek na krku. Stříbrný drak sebou hází, jako kdyby chtěl zpřetrhat okovy a uletět. Na to se jich zapomněl zeptat, co ten drak vlastně znamená

Někdo byl v jeho mysli, a i když nic neříkal, samotná jeho přítomnost stačila, aby chlapce úplně rozhodil.

Najde Tom konečně způsob, jak se do snů dostat i beze spánku, a zachrání je tak konečně? Skříně v pohádkách většinou vedou do jiných světů... trochu delší kapitola :)

Jana přežila, ale proč se teď chová tak divně? Zůstal v tom sám, ne tak úplně, je tu přece ještě snílek Seluna. A to zvláštní origami...

Žijeme ve dvou světech - ve světě bdění s jeho vědními zákonitostmi, logikou a sociálním chováním, a v prchavém světě snění, ukrývajícím se za závojem spánku. Ve snovém světě jsou běžné fantastické události, představy a proměny. Často je provází hlubší emocionální prožitky.

Je to stejné jako s tím malým klukem. Za pár hodin konstatují její smrt, ale ona přitom může žít. Ten příběh je úplně jiný, než jak ho vidíme tady. Může si zvolit, ale odolat té touze nastoupit a jet, je tak neskutečně těžké.

Dají se sny ovládat za pomoci vůle???

samota mě dostala

Když někoho máte rádi a cítíte, že mu svou láskou berete volnost, možná je lepší nechat ho jít...

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

ona ví

Šílený...Představtě si ICQ jako svět sám o sobě. Vesmír, kde místo hvězd zářej zelený kytky....

Začátek všeho je porazit sám sebe

Když se realita a sen prolnou, co je potom skutečnost? "Sen je sůl bez chleba." Ramón Goméz de la Serna

"Znovu milovat znamená,že se srdce vysmívá rozumu." Théodore de Banville. "Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu." E.A.Poe

Stačilo si přát jednu jedinou věc a všechno mohlo být vyřešené bez problémů. Proč to jen muselo být to, co chtěl ze všeho nejmíň?

"Už vím, že hvězdy plní přání a tu noc nebe plakalo jenom pro mě. Kdybych jenom věděl, co všechno mé přání způsobí :/"