poselství, čti mezi řádky

psané 1. 3. 2010 o úplňku při svíci, která se stala zdrojem mého světla na stvoření tohoto díla, je to jakési zamyšlení nad touto nejbližší planetou, která se stává skoro každou noc naším světelným poutníkem, kdy všechna stvoření sní ve fantastických světech...

Tak, napsal jsem ji dnes na generální zkoušce státní maturity... zbyl mi ještě čas, tak jsem ji psal na přední stránku Pravidel českého pravopisu - obdivujíc naší mladou slečnu pí. profesorku...

mé myšlenky se vrátily o řádku let nazpět, kdy psychedelie byla sama o sobě kult v umění...

z období, kdy jsem hltal Egona Bondyho, blues (stále)... po střední (léto 2011)

Hele, po dlouhé době.... fucking hell, mají dnes básně nějaký význam? stejně je to pouze emocionální onanismus...

zamyšlení... snění... - nasáklé dušemi zbloudilými...

Taktéž jsem jí psal v přítomnosti nejmenované profesorky... to je zvláštní, dává mi tolik inspirace pouhou přítomností svou?

má první báseň, co jsem napsal :-) (jen tak pro zajímavost)

chci do ní vložit jakýsi duch gotické romance, která ne a ne se mi zjevit v mé mozkovně... báseň - nedokončené/krkolomné dílo...

poeticky psaná úvaha o mém individuálním názoru na sečtělou společnost a o lidech, kteří knihy zbožňují, po přepracovaní by se mohla stát i básní... v závěru jsem se nechal inspirovat jedním Byronových citátem...

jednou večer, jednou vyčkávání, jednou snění, mnohé zamilování

takový experiment, myšlenky, které jsem ani nerozvíjel či podněcoval hlubšímu zamyšlení... toť pouze zkouška, co vzejde z mého pera, právě co mě v tu chvíli napadne... pohled do deštné přírody...

osobní zpověď, o kterou se nebojím podělit...

můj první, naivní protestsong... :-)

psané těsně po koncertě, v kavárně, chomutovského orchestru ZUŠ, který společně vystupoval s taneční skupinou Dunderdance, v Rytířském sále na zámku Červený Hrádek

(do záhrobní nevědomosti) - slohová práce