Se svojí hlavou ztracenou v oblacích si občas pěkně rozbiju nos.
Půjčuju si slova jiných a vytvářím svá vlastní kouzla, věřím na zázraky i když jsem jich moc neviděla.
Žasnu.
Potřebuju ze sebe vybít temnotu téhle doby-
Píšu si deník o tom, kým jsem, abych si ho jednou mohla číst.
Nepřipadám si malá. Spíš stará. A hodně.