Autor Ludmil Elis Quo

Blues člověka, který neumí bluesovat - to jsou moje básně.
miniatura. lehnul jsem si do postele a najednou jsem před sebou viděl ji, což mě docela překvapilo... tak jsem napsal tohle.
Ze života. Zííív.
Dekadence.
Patří to na liter, ale nejde mi tam dnes už přidávat příspěvky.
Věnováno dívce.
Jen tak to zkouším. Vzniklo o samotě v jedné z učeben naší školy.
ou jé....jazzový Nieztsche bez rýmu a rytmu.
Mozart, Chopin a další skladatelové v ohromném spojení svých hudebních myslí řeší problém prosincových sněhů.
Povídka tvaru podlouhlého anuloidu. Věty, jež se vám nelíbí, přeskočte!
momentální miniatura.
Mělký podzimní dojem.
Pokus o nápodobu Kafkova stylu. Děj zasazen do známého pražského místa.
Divili byste se, co všechno se dá s novou učitelkou zažít.
Povídka, kterou už si nikdo nikdy nepřečte.
Ve formě, jež nebezpečně připomíná Zpěvy staré číny od Bohumila Mathesiuse.
Dojmy z našeho kraje, nočního překrásného atd.
Je to takový slepenec více věcí. Džbán, tělo, duše, ... voda.