![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
...ptákovina...
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Traktát, nejdříve přirovnávám hvězdy ke kouskám plísně, poté spadnu do trapných rýmů jako jest píseň-tíseň, pak se ze mě stane osamnělá studentka architektury a nakonec zase jako já v reálu skončím v Zapomněnce. Ptákovina.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Šaziho holka má tátu, těžkého schizofrenika, přesto ho má moc ráda, je to takový ten veselý neškodný typ, co se bojí zbraní. Jeho dnešní blábolení se mi podařilo zachytit na zastávce.
![]() ![]() ![]() ![]() |