jedu po Wilton Avenue
když vtom náhle holka tak kolem patnácti
oblečená do upnutých džínsů
který ji vzadu svírají jako dvě dlaně
vstoupí do cesty přímo před mý auto
zastavím abych ji nechal přejít
a zatímco sleduju její pohupující se křivky
zadívá se přes zadní sklo přímo
na mě
fialovýma očima
a pak vyfoukne
z pusy
tu největší růžovou bublinu
ze žvýkačky
jakou jsem kdy viděl
zatímco ja přitom poslouchám v autě
na rádiu Beethovena
vchází do malýho obchůdku přes ulici
a je pryč
a já zůstávám s Ludwigem
sám.