Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,
měl karmín jejich retů a fenyklový pel,
když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel.

U parku za večera je stihl v kruhu stát
a známou jakou píseň na flétny teskně hrát -
hrály tak tiše, dlouze a bílý měly šat.

Pak zřel je tancující do parku zacházet...
Ač do rána je čekal - přec nevyšly již zpět -
když měsíc nad park vyšel, kdes v dálce začly pět...

Měl něhu jejich kroků a teplo jejich těl,
když teprv pozdě k ránu vál přes můj Archipel,
kdy měsíc dlouho chvěl se, než do vln zacházel.