tohle je mé piano.
zvoní telefon a lidi se ptají:
co děláš? co tak se
s námi opít?
a já říkám:
sedím za pianem.
cože?
sedím za pianem
a zavěsím.
lidi mě potřebují. naplňuji
je. když mě chvilku nevidí,
zoufají si, jsou z toho
nemocní.
ale když je vidím příliš často,
onemocním já. je těžké živit
a nebýt sám živen.
mé piano ke mně
mluví.
někdy jsou ty kousky
roztěkané a nepříliš dobré.
jindy
jsem tak dobrý, že se cítím jak
Chopin.
někdy vypadnu ze cviku
někdy hraju falešně.
to nevadí.
já totiž klidně můžu poblít
klávesnici
ale budou to moje zvratky.
je to lepší než sedět v místnosti
s třemi nebo čtyřmi lidmi
a jejich piany.
tohle je mé piano
a je lepší než to jejich.
a oni ho buď mají nebo nemají
rádi.