Moc pěkné
Aš zmlh vystoupí dny.skřivan vesvé třepotání vyzve jaro k probuzení.
Bude po touláni smutnou krajinou.
Však započaté se jak kocouv pelechu nepřekuli.
Zazvorový čaj.mlčíci úly.

labuť: to mě těší :) díky

perfektní

loner: díky, je fajn, že to dokáže někoho oslovit.. tyhle věci už nepíšu :)

.... fakt dobry. Palec nahoru

Haha, jak někdy stačí sedm slov.

človiček: nemám léto ráda.. ta nepřirozená vedra (nejenom) z člověka vysávají život..

Meluzina: děkuju, to mě těší :)

Singularis: ty tu báseň pojímáš příliš technicky, jak je tvým zvykem.. zkus trošku obrazotvornosti - pták přeci nemusí mít ve skutečnosti roztažená křídla, aby jimi něco zastínil..  vím, že na podzim nejsou stromy plné omrzlých jablek, ale když nějakou jabloň na podzim s pár jablky potkáš, je to prostě docela silný obraz, který na mě osobně dost působí a proto jsem ho vtiskla do básně.. třeba u nás na venkově to není zase tak vzácné..  a vlasy, zuby nebo nehty stromů.. ne, to fakt ne, to by zabilo všechno ;) listí či jehličí a kůra, to je v mých očích stromů šat..  je fajn, že aspoň cítíš trochu tu atmosféru, o to mi šlo, i když vím, že má báseň své rezervy.. díky za zastavení

Amelie M.: S černými ptáky je to složitější. Takto vypadá vrána: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kr%C3%A4he_65(loz).JPG Takto havran: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Corvus_frugilegus_2.jpg A takto krkavec (ten je opravdu velký, až 50 cm!): https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Corvus_corax_ad_berlin_0905
16.jpg A ještě je s nimi příbuzná kavka: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Dohle_(Corvus_monedula)_d1.
jpg A vtipné je, že v latině jsou tito všichni „krkavci“ (Corvus) a rozlišují se až druhovým jménem, zatímco v češtině se rozlišují už rodovým.

Nejpozitivněji na mě zapůsobily verše „Chvíle tiché nostalgie“ a „kdy je tak smutnokrásně.“ Celkově má ta báseň velmi silnou atmosféru, kterou ale při mé interpretace ruší drobné, ale o to výraznější odchylky od toho, jak ty věci vnímám já. Zatímco čepele trávy mi připadají přijatelnou metaforou, šaty stromů ne. Listí a jehličí přece ze stromů vyrůstají, není to něco, co by si koupily v obchodě; lepší by bylo nazvat je „vlasy stromů“, případně „nehty stromů“, i když tam by zase pro listí neodpovídalo to, že listí opadává, z tohoto hlediska by byly lepší „zuby stromů“; člověku sice zuby „opadávají“ nanejvýš dvakrát za život, ale připadne mi věrohodné, že některým zvířatům by mohly zuby vypadávat každoročně.

Nesedí mi sloka o křídlech; když vrána sedí na větvi, má křídla obvykle těsně kolem těla, takže moc nestíní, a uvážíme-li k tomu zřídkavý výskyt omrzlých jablek a celkový nezájem vran o jejich stínění, pravděpodobnost, že vůbec nějaká vrána svými křídly nějaké jablko v dané situaci stíní, je velice nízká, natož aby to byl obecný stav, jak to líčí tato sloka.

Zarazily mě kapky mlhy, protože jsem zvyklý/á mlhu vnímat spíš jako plyn, ale tam neodpovídá realitě moje představa, ty to máš správně. Mlha je tvořena malými kapkami a ledovými krystalky rozptýlenými ve vzduchu blízko povrchu země.

Tu kapku v předposledním verši pak chápu (snad správně) jako jednotku míry ve významu „trocha“.

Ale ta atmosféra je z toho hodně cítit.

Podzimní melancholie z toho čiší, ta atmosféra je dobře vyjádřená. Já miluji podzim spíš pro jeho barvy a sluneční paprsky, které mi už nevypalují cejch do zad jako v létě.

V létě tělo krásní
podzim knihy snáší
zima hlavy čistí
jaro duše jasní.

je to tady,vůně polí...

Amelie M.: Je fajn, že se o Tvé tvorbě dá diskutovat. I já mám čerstvou Podzimní. Ale zatím leží, dokváší se...

kmotrov: nevím, jak je to přesně s krkavcem, prostě ten černej pták, pro jistotu opravím na vrány :) a jablka budou jen omrzlá a ne umrzlá (to se na podzim stává)

já mám podzim strašně ráda, pro tu jeho melancholii, pro to, jak vyhání lidi zvenku dovnitř domů, pro to, jak se dobře dýchá, pro jeho barvy, smutek i nádheru..

jinak i já v ní cítím silné rezervy, ale momentálně to prostě neumím lépe a když to nechám hnít v šuplíku, už se k tomu nevrátím..

je fajn, že jsi nad ní přemýšlel, postřehy jsou trefné, díky!

Jako bys chtěla vytvořit ponurou atmosféru, která překoná i mistra tohoto žánru Edgara Allana Poa. Nevím jestli se Ti to povedlo, silnou atmofséru tomu nelze upřít. Báseň se jmenuje Podzim, vadí mi spousta nepravděpodobností. Krkavec k nám jednou přilétl na dvůr, krmili jsme ho řízky, byl uměle odchovaný, ve volné přírodě je vzácný. Je teprve podzim a jablka už jsou umrzlá. Někdy se v zimě stává, že mrzne a zároveň je mlha, to ale bývá okolo -20. Vím že jsi mrazivé kapky asi nemyslela doslovně, ale báseň je protkaná obrazy mlhy a mrazu.
Máš tam ale i moc pěkná místa. Nejvíc se mi líbí na holých větvích se rozvazující stesk.
Líbí se mi atmosféra, ale dle mého názoru jsi šla pro její vytvoření až moc do extrému.

mahdal: díky za zastavení :)

Ano, jak krásně noc odkrývá tajemství vesmíru, jak konečně se mění v nekonečno, jak mlhavo se mění v miliony zářících hvězd.

kmotrov: už je mi pět, heeheeč! :))) děkuju :)

Přeju Ti někoho s chřipkou


Všechno nejlepší k psaneckým narozeninám...

:-D