Líbí se mi ta metafora se slunečními brýlemi, za kterými se schováváme, chráníme se, ale jak se pak mají dva potkat, když na sebe / do sebe pořádně nevidí? Ale zarazil mě tam ten lov, protože kde je lovec, tam je i kořist. Fronta mi v tomto kontextu taky úplně nesedí, ale celkově se mi báseň líbí. A nevím, co přesně znamená moderna, ale verš je to za mě vázaný :-)

Asi moderna, protože u vázaného verše mají odpovídat počty slabilk.

Miras2250 : maluješ tu scénu plnou emocí, avšak napsané melancholicky a obrazotvorně, tak to vidím já. Má to skvělý rytmus. Líbí se mi. Díky. Ještě bych dodala, že to působí jako moderní poezie.

V textech preferuju: Show, don't tell. Ráda bych si přečetla o nepříjemných zážitcích, o tom jak reagovala a pak srovnávala. Je to na mě hodně obecný.

človiček. Kudlanka? Vidíš, tohle přirovnání mě nenapadlo. Že jsem to nepoznal hned. Měla takové velké oči. Moc děkuji a přeji hezký den. Miras.

LadyLoba. Ty jsi vážně poeta. To je moc hezká a vtipná reakce. Moc děkuji a pobavila jsi mě. Hezký den. Miras.

Když si neumíš hlídat své hranice, tak tě lehce utahá tygřice ...

Pro toho,,kdo jí bude umět utahat, se klidně změní v koťátko, které může vést jak pejska na krátko ...

To bych nedal. Kudlanka měla hlad a když tě prokrvila a chtěla prostírat tak se necháš hospitalizovat....kruté. Musí znova na lov.

K 50 krejčovský metr dostala
a nůžky, vlastně ho bylo půl
možná jsem chlapy naivní vůl
ale v mém přání stálo ,
že není to vůbec málo.
Od dneška totiž střihat smí
ode mne 50 hodinových masáží.

Miras2250 : děkuji moc, ale dnes to bylo hektické, pokud jsi z Prahy - tak víš - ten kolaps. V tu ránu chaos a strach. Nic nejezdilo, nešly bankomaty, kasy na karty no no, výtahy - lidé uvěznění. Vyhlášení nouze pro celou republiku je smutné, snad bude líp.
Hezký večer !

Hanulka. Moc děkuji za přání hezkého léta. Tobě také. Hlavně zdraví a vše ostatní si koupíme. Měj krásný den. Miras.

Miňko. Mám to podobně. Také jsem se v Budějcích s pár dal do řeci. Nakonec mi tří téměř rok pomáhali v práci - podlahářství. Byli z Ukrajiny a velmi šikovní chlapíci. Mohl jsem se na ně kdykoliv spolehnout. V té době jsem opravdu nahlédnul pod pokličku. Dva se možná i s mou pomocí z těch sraček dostali a jeden tam spadl zpět. Moc děkuji za tvůj a vlastně všech za váš pozitivní přístup k tomuto negativnímu. Hezký den. Miras.

Miras2250 : je dobře, že tu taková diskuse je, a že se zamyslíme nad tímto tématem. Také děkuji a přeji hezké červencové dny !

Hanulka. Moc děkuji za tak upřímnou a lidskou reakci. Netušil jsem, že mé zamyšlení spustí diskusi. Jsem moc rád, že to vidíme ze stejného úhlu. Přeji hezký den. Miras.

Miras2250 : Miňko : já si dovolím napsat komentář pro vás oba, tedy takovou malou reakci.
Miras2250: je to syrové, drásavé a bolavě krásné. Má to sílu výpovědi, která jde pod kůži. Nezakrývá se tu ošklivost ani beznaděj, ale zároveň mezi řádky cítím pokus o pochopení – i když skrze zklamání, frustraci a možná i rezignaci. Já nejsem určitě puritánka, ale takový ten hrubší až vulgárníí jazyk nemusím.
Miňko : soucit možná není vždy ten správný termín. Někdy je to jen tiché pozorování, jindy zvláštní druh solidarity beze slov. Přítomnost, která s námi zůstane, i když odejdeme dál. A čekání na nádražích… to je zvláštní mezisvět — nic není úplně začátek ani konec, jen přechod, kde často zahlédneme víc, než bychom chtěli.
To Miňkovo přesvědčení je silné a krásné, a mně blízké -takoví lidé jako ty jsou často tím křehkým světlem v temnotě, které zůstává svítit i tehdy, když to skoro nikdo jiný nedokáže. Věřit, že cesta existuje, že pomoc je možná, že člověk není definován jen svými pády… to je hluboce lidské. Ve své podstatě s tebou naprosto souhlasím.
Oběma díky za pochopení k mému vyjádření.

Nevím zda je soucit to pravé a vystihující. Určitý čas jsem přišel do kontaktu, ani ne tak ze zájmu, z důvodu empatie ale prostě z nutnosti trávit určitý čas na rakouských a švýcarských nádražích při dlouhém, dlouhém čekání na noční spoj. Nedobrovolně, z nutnosti. Přesto, nebo proto, jsem si v té společnosti našel "kamarády", pravda ne úplně nezištně, ale za pár koupených piv. Když už jsme spolu museli strávit pár hodin na nějakém opuštěném nočním nádraží. Životní příběhy které jsem vyslechnul byly zajímavé. Od skutečných životních lúzrů kteří v životě nezvládli nic až po mega úspěšnou političku která nezvládla korupci, nebo mega úspěšného chirurga který nezvládnul že ho manželka s jiným frajerem oškubala o všechno a vyhodila z vlastního domu. Mám asi od přírody dar se bezprostředně spřátelit a povídat si o čemkoli s kýmkoli. Byly to nezapomenutelné hodiny a zážitky a poučení pro celý život. Mnohé jsem začal chápat jinak. Přesto všechno ve mně zůstává přesvědčení - nikdo nemusí dojít tak daleko. Možností najít jinou cestu je spousta, záleží jen a pouze na tom jak se člověk rozhodne. Zda chce sám sebe zahodit, litovat, zatratit a nebo si sám sobě říct: dobrý, stal se průser, jsem na dně ale nějak bylo, nějak bude, možná už nebudu co jsem byl ale zase se z toho vyhrabu, mám svoji důstojnost a na ulici skončit nemusím. To nemusí nikdo... Možná že mnohé "rozervané" básnické duše se mnou souhlasit nebudou, právě proto že si ve své rozervanosti, utrpení a ublíženosti poeticky libují. Přesto sám za sebe trvám na svém přesvědčení...

Psavec. Bohužel tato doba tyto lidi rodí. Někdo z pohodlnosti, jiný si zase vyžírá průser někoho jiného. Moc děkuji za komentář. Miras.

Neu. Zdravím do Brna. Tu stejnou empatii mám také. Nevidíme proč jsou tam kde jsou. Děkuji za zastavení. Miras. Jo a čučo není spatné

Miňko. Nevím proč, ale mám s těmito lidmi soucit. Děkuji za komentář. Miras.

Rohatý. Moc děkuji, že se líbí. Miras.