Psavec : Milánku, bohužel nikdo z nás nezastavíme. Děkuji.

Psavec : děkuji Ti za zastavení.

Bohužel máš pravdu.

Hezké putování do neznáma.

Dandy : děkuji.

Dandy : ano a děkuji.

Mlčeti Zlato : je to mnohdy těžké..... Děkuji.

Mlčeti Zlato : ano, a děkuji !

MLčeti Zlato : neklidný krok, srdce v taktu, na cestě stálé, nezastavíš fakt. Chceš-li zůstat, v místě setrváš ! Verše tě provází, když se dál ubíráš.

Nezastavíš i když chceš, přec na místě zůstaneš...

Před hranicí, kterou lze nebo nelze překročit. myšlenky na obou stranách a kdo ví.

To cinká stále stejná zpráva. Slyš poutníku a zvíš.

Ano čas je nekompromisni

Moc pěkné.
Rozhodnout se je někdy dost těžké.
Zda je to psáno osudem?

Psavec : cinkot loretánských zvonků je nádhera. Děkuji.

LuK : děkuji za hezky napsaný komentář.

Dandy : děkuji.

Hezká, jak dlouho už jsem je neslyšel.

Báseň je z môjho pohľadu vysoko subjektívna výpoveď. Je dobré, ak presiahne hranicu subjektivity a nesie v sebe objektivizujúci prvok. To jest moment, kedy ju čitateľ (prirodzene nie každý), prijme za svoju, rozumej stotožní sa s ňou a osloví ho. Možno stojí za to na finále tohto textu ešte popracovať, ale inak ďakujem, že ste ju napísali.

Pěkná