Samota člověku odhalí spoustu věcí a pocitů. Někdy je to i lepší než být v špatné společnosti. Nejtěžší samota je v pustém vztahu.

človiček: Je to přesně tak. Neustálí vývoj, poznávání, o(d)pouštění a nalézaní nového.

Děkuji.

Každý ráno se může místo Nás vzbudit někdo nový, jiný. Občas se mi to stalo a bylo to vždy fajn, když ta duše nechala mé boty u postele a šla hledat bosa novou cestu. Hodně štěstí....Život je cesta, nikoli cíl.

Psavec: Děkuji.

Povedený fejeton.

Psavec: To mě těší.

Poezie anonymity: Děkuji za milá slova.

Nečetl jsem tu mnoho lepšího

Zaujala.

Dandy: Děkuji.

Dandy: Děkuji.

človiček: Děkuji za pěkná slova.

človiček: Ano, trvá to. Ale všechno má svůj vás.
Děkuji.

Příběhy života jsou prosté.
Nebo znich husí kůže roste.
K zlzám dohánějí.
Však jsou i snové.
Jejich prožitkům se útect nedá.
Možná je jen čas vsťřebá.
A zasnít se je tak krásné

Někdy okamžiky mění mnohé.
Nebo jsou jen tím zrnkem prachu.
Pěkné

Moc pěkné.

Srdce tvé jsou obrazy. Duše bude asi rámem. Společné máme možná jedno, slavíme den každým ránem. Máš srozumitelný styl. To mám rád. Hodně přírodních krás přeji vetkat do tvých smyslů.

Pošlapaný duše jsou jako polámaný rostliny. Vždy se zvednou, ale vždy aspoň rok jsou pokroucený. Zjara si však vzpomenou a znova vyrostou zpříma. Přeji ti mnoho krás jako odškodnění.

sklobeton:Chápu.
Mě to upřímně zvedá z židle.. a ne jen proto, že jsem to sama zažila. A také ne jen tyhle “činy”.

Mlčeti Zlato: Ano, zřejmě to tak je.