Nechci ti tento pokus hanět, jen tě upozorním na docela důležitou věc. Shakespearovský sonet je dobré psát (Shakespearovy sonety jsou takové a tak se také často překládají), že verše bývají v podstatě krátké souvětí (ale nemusí to být nutně souvětí, často je každý druhý verš souvětím apod.). Prostě asi tak, jako jsou poslední dva verše tvé básně. Na nich je, myslím, jasně vidět, jak ten víceslabičný (10ti a 11ti slalabičný verš v originále) verš lépe zní, a to jak ve sdružené, tak i střídavé podobě, zvláště pak s tou pauzou v případě sdruženého.

Zamila: Děkuji, já s tím vždycky bojuji, vymýšlím, kombinuji. Nechci to vzdát. Možná spěchám, kdybych víc pilovala tak, možná a možná taky ne. :-)

První strofa je skvělá ! Po druhé mi to trochu padá do klišé, ale chápu náročnost takových rýmů. Jen mi to ještě přijde takové málo důrazné na konci - nebo prostě neukončené. Ale jinak to plyne dosti nenásilně. Takže dobrý pokus ! :-)

koiška: to jsem ráda, že tu nemusím být jen za průdu! :)))

Amelie M.: Já moc děkuji, si toho fakt vážím a od tebe mě to, že se Ti líbí těší dvojnásob.

zcela upřímně, se mi líbí z těch všech asi deseti, co jsem měla zatím možnost číst, nejvíce :-) vzhledem k tomu, že já sama tuto formu vzdala, tedy smekám.. a můj hlas máš zaručený!

korálek: Děkuji, ta zadání na určená slova mě už docela straší.

pohodová, hezká :-)

Olivka: Já moc děkuji.

Moc pěkné. Líbí se mi.

Ignácius J. Reilly: Děkuji

sakra ta se mi líbí, taková žebrácky bezstarostná ;)

Jé, děkuji. To potěší. :-)

přečetla jsem si ji tu šeptem, je krásná

koiška:
Jak laskavé to od Tebe,
již u srdce víc nezebe,
vznáším se z pekla do nebe!
:-P

Lenča: Děkuji moc.

Ignácius J. Reilly: Moc děkuji.

shane: Děkuji, odpouštím Ti, ač nejsem anděl..:-)

koiška: Tak ta je fakt moc hezká a rozverná...A snad mi tedy i Ty odpustíš, ač nejsi anděl, že jsem neodolal vlně náhlé inspirace. Ber to jako pozornost podniku a mé uznání Tvých kvalit...:-)))


Po vzoru starodávných aer
připlachtil anděl z jiných sfér,
ač na jih místo na sever.

Předjařím zmámen, bez tíže
přistál tu jen tak v negližé,
však svědomí jej nehryže!

Svatozář spadlou do týla,
připomíná mi motýla,
ta bytost vůní opilá.

Upíjí z číší květových
slaďounký nektar, samý smích,
nos vnořen v plátcích okvětních.

Ale že příliš rychle pil,
kolem osy se zatočil
a do záhonu posadil.

Tot věc je trochu nemilá,
již nemá lehkost motýla,
květy zválel jak kobyla.

Ale toť sousedka je má,
má zadek i "před našima"
místo zástěry pyjama!
:-P

chápu, mám to prožité ... líbí moc ;)